tipy na vylety

: : Tipy na výlety : : © Cyklobanda.com : :

Sobotní dobrodružství v Litovelském Pomoraví

Dais, sobota 14.10.2006

 

Jak jsme se po dlouhých domluvách a opakovaných odkladech domluvili, sešlo se nás v Olomouci u letadla osm statečných v sobotu 14.10.2006 na výlet po Litovelském Pomoraví. Jako nováčky jsme přivítali Kačku z Přerova, která přijela po opakovaných slibech a Raddyho tatínka, který se dostavil v dobré víře, že se s námi kousek projede. Prostě - byl to den plný překvapení, neuvěřitelných zážitků, zkoušek tělesných i duševních sil a zjištění, že putovní nemusí být jen tábor nebo pohár, ale i vedení.

Andy přijel s rozhodnutím, že mě pasuje do funkce vůdce a aby to dokázal nejen slovy, ale i činy, pověsil mi na krk vysílačku. Že by předvídal, co se může stát, a tak si pojistil, že se minimálně v okruhu pěti kilometrů nikomu neztratím? Až jsem se po půl hodině vzpamatovala z hurónského smíchu a překonala chuť mrsknout mu ji na hlavu, řekla jsem si, že za tu srandu to stojí, kdo chce kam - pomozme mu tam a pak něco o vlcích a žranici a zavelela jsem odjezd.

Skoro jednohlasně (Raddyho tatínek byl přehlasován) jsme se shodli, že nebudeme na silnicích dráždit policajty našim svérázným způsobem jízdy a vezmeme to pro klid všech po polňačkách. Hned po pár metrech se začal projevovat pátek 13, který byl den před tím a to, že velení je věc skutečně ošemetná a nemělo by se udělovat nerozvážně. Jela jsem hrdě v čele, hulákala "Tady orel! Tady orel!" do vysílačky a nenápadně sledovala Martina, až mi ukáže, kde mám odbočit.

Hned za městem jsme narazili na první překážku - překopaný chodník, takže jsme objížděli. Brali jsme to lážo plážo k Poděbradské pískovně, která bez řvoucích a cáchajícíh se Olomoučanů vypadala nádherně romanticky. Tam jsem si to namířila přímo na můstek, který vede na ostrůvek a Raddy s tatínkem nenápadně volali, že tam to nikam nevede, že musíme vpravo. A já se na ten můstek chtěla tolik podívat!! Za jezerem jsem to stočila na Horku, kam jsme byli zvyklí jezdit po polňačce. V půli cesty však polňačka skončila a dál bylo jen zorané pole. Fakt nechápu, co se dělo. Mapa mluvila jasně, Martin mi taky potvrdil, že jsme tudy předloni jeli - ale cesta byla zaoraná. Raddyho tatínek ukázal na Chomoutov se slovy, že by to šlo tudy, tak jsme to otočili. Zatím to o byla sranda. Děti se kochaly pohledem na běžící koně, my pohledem na krtince pod koly... a po pár metrech za zatáčkou na plot, který s nápisem "Soukromý pozemek" zatarasil cestu. Raddyho tatínek už to nevydržel, suše oznámil, že ten kousek to po silnici přežijem (to se říká kdo ví jestli) a prostě vyrazil vpřed. Uvědomila jsem si, že mi právě bylo odňato velení. Mávala jsem na něho vysílačkou, ale ani se neohlédl. Na Loveckou chatu to už proběhlo normálně. Teda na nás normálně. V Horce jsem chtěla odbočit mírně vlevo, protože mi něco říkalo, že minule to vedlo tama, ale Raddy nekompromisně zavelel, že se jede vpravo. Jedna milá vlídná stařenka se ozvala, že vlevo by to šlo taky, což bylo jasným důkazem toho, že to se mnou není zas až tak špatné. Na Loveckoou chatu jsme dorazili prakticky bez problémů a se zpožděním jen pár minut.

Čekali nás tam už Milka s Yarisem, kteří se k nám připojili. Krátce jsme zavzpomínali na všechny nepřítomné (Jarci SK, Čevoři, Haviřovaci, Táňa) a padlé (Radek po havárce), nadlábli se, dali kafe a chystali se pokračovat v cestě. Raddyho tatínek se v nestřeženém okamžiku vytratil po anglicku, ale počty seděly, zatím nás bylo dokonce víc, než nás z Olomouce vyjelo! Tady jsem přišla o vedoucí post podruhé, když mi Yaris oznámil, že se dobrovolně ujímá funkce dočasného vedoucího, kterýmžto jsem ho právě jmenovala a ukáže nám, co jsme ještě neviděli. Měla bych přestat jíst mrkev, páč po ní evidentně chytám amnézii. Kdy že jsem to odsouhlasila???

Kromě toho, že nám v pivovaru v Litovli nechtěli načepovat, se po dobu nepřítomnosti mého skvělého vedení nic závažného nestalo. Zdárně jsme projeli Litovlí, po modré vjeli do nádherného podzimního lesa, viděli obelisk, chrám přátelství a vodní mlýn. Yaris opět jako šílený Egon filmoval a o sto šest fotil celou cestu, aby tyhle historické okamžiky uchoval i pro generace příští. U Mlýna jsme se nadlábli už tradičním cyklistickým smažákem a jeli k domovu.

Tentokrát jsme chtěli jet po silnici do Litovle a pak horní cestou Litovelského Pomoraví zpět domů s přesvědčením, že to v poho stihneme. Do Litovle bylo všechno OK, tak jsem se zmocnila zpět svého velení a vyrazila směle na horní cestu. Záhy jsme zjistili, že nejen na Třeboňsku mají chybně značené trasy. Modrá se žlutou se nám tu, pravda, nemíchaly, tady to bylo dotažené do dokonalosti... a značení zde nebylo pro jistotu žádné. Ač vybaveni mapou, tu správnou cestu jsme prostě nemohli najít. Protože jsme jeli jako vždy až na výjimky bez osvětlení, vzdala jsem pokusy dohledat ji a prostě jsme vyjeli zpět stejnou cestou, odkud jsme přijeli.

Yaris a Milka nás na rozcestí Střeň - Náklo opustili a vyrazili k domovu. Já jsem omrkla zbylé osazenstvo - dvě nebohé Raddyho ratolesti, Radku s naraženým kolenem (po pádu stojícího kola), Kačku s unavenýma nohama, na Martina, co mu to bylo fuk, páč po letech strávených se mnou ho už nic nepřekvapí a je mu prakticky jedno, kdy a kde umře, a na Andyho, co šaškoval kolem a bylo mu to šuma fuk, povzdechla jsem si nad tíhou velení a nahlásila odjezd směr Náklo a Příkazy. Jelo se cestou necestou, abychom byli doma včas a nezatměli, a to doslova. Do Příkaz po silnici, z Příkaz po polňačce a od Křelova zase po silnici. Měli jsme teda jet po polňačce až do Olomouce, ale bohužel byla v půlce cesty zavezená kamením, hlínou a jiným odpadem, tak jsem bez mrknutí oka zamířila k silnici a tvářila se, jako že nic. Dál už cesta proběhla bez dramatických momentů a v pohodě jsme dojeli ke Globusu, kde jsme se s úsměvem, jaké že to bylo bezva poježdění, rozjeli každý po svých

Bylo to bezva, moooc bezva, ale stejně si pořád myslím, že ty spokojené úsměvy neznamenaly nadšení z príma výletu, ale radost z toho, že jsme přece jen dojeli, nezmokli, neztratili se v hustém lese a nesežrali nás vlci. No, ať to bylo jak to bylo, každopádně zas budeme mít jednou co vyprávět vnoučatům! :o)))))


Fotogalerie

Fotogalerie v Yarisově deníčku

 

Diskuse k článku:

Tlachárna, o srazech a výletech.

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!