Česko-Rakouské pohraničí

1.4.2007

: : Tipy na výlety : : © Cyklobanda.com : :

 

(Andy) Jednoho dne večer mi Aleš zavolal, že je třeba vyrazit ven, že má volnou celou první dubnovou neděli a že se chce podívat na některou z uvažovaných srazových tras. To se u mně samozřejmě setkalo s nadšením a tak zatímco se olomoucká sekce toulala po Litovelském Pomoraví, my jsme vyrazili na cestu za hranice nejen všedních dnů.
 


 

Kolem půl desáté dopoledne, v době, kdy olomoučtí měli asi sotva po snídani, jsme vystoupili z vlaku u obce Ladná na Břeclavsku. Z Ladné jsme po cyklotrase dojeli k Janohradu, ze stezky do Břeclavi odbočili přes loni opravený mostek přes potok Včelínek do Valtické aleje a pak jsme měli jen skok do kempu Apollo. Tam byla otevřená vjezdová brána, což nám nedalo, abychom nevjeli dovnitř. Pohyboval se tam jeden hodný člověk, který nás nechal podívat na chaty, v nichž budeme bydlet. Jsou opravdu pěkné, zelené, z čehož Dais bude mít jistě radost, jsou hezky pohromadě a ohniště je přímo u nich, což zase zřejmě bude vyhovovat rodinám s dětmi, elektronické chůvy ani nebudou třeba.

Cykloterasa byla zavřená, takže bohužel padl Alešův jinak skvělý nápad sednout si k pivu, kola postavit u stolu na řídítka a celý den protáčet přední kola. Místo toho jsme se vydali ke statku Nový Dvůr, přičemž jsme nějak minuli odbočku k cestě po hrázi Lednického rybníka, kde má být vyhlídka. U Nového Dvora jsme najeli na cestu Lichtensteinského dědictví, která nás měla dovést přímo na hraniční přechod Poštorná-Reinthal. Neminuli jsme ji, ale když jsme v lese měli později odbočit vpravo, odbočili jsme vlevo a pak jsme se poměrně dost zamotali. Vymotali jsme se díky Alešově GPS a z lesa vyjeli na silnici z Poštorné necelý kilometr před přechodem, místo abychom dojeli podél kraje lesa přímo k přechodu. Nicméně hraničního přechodu jsme přece jen dosáhli.

Před vstupem na území Rakouska jsem kontaktoval olomouckou skupinu, která tou dobou seděla a povídala na Lovecké chatě pár kilometrů za Olomoucí. Tak jsme si popřáli dobrou cestu, s Aleškem si na české straně za rakouské ceny dali občerstvení, přičemž jsme spekulovali o tom, do jaké míry je vhodné přímo před očima celníků chlastat pivo. Při průjezdu kolem kukaně však na nás celník jen mávl rukou, ať prý jedeme, jen se optal, jestli chceme razítko do pasu. Když se mu od nás dostalo odpovědi, že máme jen občanky, pohleděl na nás velmi znuděně a tak jsme tedy prostě jeli.

Doslova pár metrů za hranicí mne ohromilo naprosto perfektní značení cyklotras. Zatímco podle českého terénního značení je umění nezabloudit, to rakouské vás nenechá na pochybách na každém místě, kde by i jen hypoteticky mohl vzniknout dotaz "kudy dál?" Mapu skutečně můžete klidně nechat v kapse, stačí, když víte číslo trasy, po níž máte jet. Kolem obce Reinthal (důvěrně přejmenované na Randál) nás trasa vedla do lehce zvlněné půvabné krajiny přes hezké upravené obce. Projeli jsme Katzelsdorfem a v další obci Schrattenberg jsme si dali tatrankovou pauzu u hasičské stanice, kde mají v altánku vystaven starý požární vozík s ruční dvojmužnou pumpou. Z této obce je jen kousek k hraničnímu přechodu Valtice, my ale jeli dál.

Na kopci nad Schrattenbergem se nám otevřel překrásný výhled do kraje západním směrem. Následných pár kilometrů jsme jeli po cestě vedoucí přímo po státní hranici - vpravo byla moravská vinice, vlevo dolnorakouské pole a vpředu byla již na obzoru vidět silueta Pálavy. Do obce Steinebrunn jsme sjeli fantastickým padákem, kde jsem dosáhl toho dne nejvyšší rychlosti 59km/h. Na patě kopce se tak stalo, co se stát prostě muselo.

Aleš jel napřed, když jsem nahoře fotil panorama, takže mě nemohl včas zbrzdit, abych řítiv se dolů nepřejel odbočku před obcí na cestu, kterou jsme měli pokračovat. Takže jsem vlítl přímo do obce a u hřiště přesně podle značení trasy č. 8 odbočil na Drasenhofen. Jel jsem a jel, už jsem si říkal, že bych měl Aleše dávno dojet, ale ten nikde. V Drasehofenu jsem si vyfotil tamní pěkný kostel a dojel k hlavní silnici, u níž stála motorizovaná hlídka Österrechische polizei s radarem a zrovna drátovala jednoho řidiče. Ještě že Aleš vzal s sebou vysílačky, hned mi bylo jasné, že je něco špatně! Když jsme se našli, vyšla najevo záhada značení trasy 8, která skutečně pod kopcem před Steinebrunnem odbočuje doprava, ale v obci trasa č. 8 má své značení k Drasenhofenu. Divné...
 


 

K hraničnímu přechodu Mikulov jsme to měli už jen kousek. Přímo na přechodu se opět projevila typická česká nátura. Přijeli jsme po trase č. 8 kolmo k silnici vedoucí přes budovu přechodu na rakouské straně a odbočovala vlevo směrem do vnitrozemí Rakouska. Od silnice ji dělila jen bílá čára, takže jsme se s klidem sobě vlastním už na trasu vykvákli a překrosili to rovnou na silnici. Netušili jsme, že trasa vlevo odbočuje jen proto, aby se na silnici napojila PŘED závorou rakouské části přechodu. Vzápětí jsme si tedy naprosto logicky vyslechli snůšku přímočarých výtek rakouského celníka, že takhle to tedy nejde a na území Rakouska se dodržuje značení a na přechod směrem ven se má přijíždět zevnitř a ne zvenku. No - patří nám to. Prohlédl si naše občanky, počkal si na omluvu a nechal nás jet.

V Mikulově nám poměrně dlouho trvalo, než jsme našli "normální hospodu s českými cenami", kde jsme si dali jídlo. A že se nám už krátil čas, moc jsme to neprotahovali a vyrazili k Popicím na vlak domů. Jeli jsme už pořád po místních silnicích, po nichž většinou vedou cyklotrasy. Z Mikulova jsme stoupali do Klentnic, přičemž se přímo u silnice vlevo začaly zvedat kopce a skály Pálavy. Klentnice je obec přímo na úpatí Pálavy, pár metrů za posledními domy již vylézají skály a zbytky Sirotčího hrádku. Cestou ve stylu nahoru-dolů dále do Pavlova se vlevo tyčila přední část Pálavy s nejvyšším vrcholem Děvín a vpravo před námi se současně otevíral výhled na Novomlýnské nádrže. Nejkrásnější byla tato scéna před Pavlovem, kde silnice začíná prudce padat dolů k nádržím. Vlevo nahoře čněl Dívčí hrad a vpravo se otevřela rovinatá krajina s nádržemi uprostřed. Ve světle pozdně odpoledního slunce to byl skutečně úchvatný pohled.
 


 

Další postup byl už jasný - Pavlov, Dolní Věstonice, Strachotín, Popice. Pohodový svižný závěr cesty. Už celkem nic mnoho ke koukání, za hrází před Strachotínem jsem naposledy udělal obrázek Pálavy a pelášili jsme do Popic, abychom stihli vytipovaný vlak v 19.11 hod. Shodli jsme se na tom, že tato trasa byla velmi zajímavá svou různorodostí prostředí, kde jsme se pohybovali. Moc se nám to líbilo, počasí vyšlo báječně a tak se už moc těšíme na další "inspekční" cestu do prostoru srazu Lednice 5/07.

 

Fotogalerie

 

Diskuse k článku:

Tlachárna, o srazech a výletech.

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!