tipy na vylety : : Tipy na výlety : : © Cyklobanda.com : :

Výlety zapsané v r. 2009

 


Co se občas může stát

aneb: nikdy nikdo neví, na koho kdy a kde natrefí

21/9 09

Vložil/a: Andy, 21.9.09 22:59

Dnes se mi přihodily dvě velmi zajímavé příhody, zažil jsem dvě diametrálně odlišná setkání.

To první bylo v práci. Nejel jsem dnes nikam daleko, motal jsem se jen v okolí Brna. Měl jsem jednu súrnou věc v Jundrově a pak úkol v Tišnově. Problém byl v tom, že v Jundrově jsem měl být nejpozději v 11 a v Tišnově nejdřív ve 12. Vyjel jsem s firemní dodávkou s dostatečným předstihem, takže po vyřízení Jundrova jsem měl víc než hodinu na Tišnov - na vysvětlenou: cesta z Brna do Tišnova představuje cca 30 minut. Cestou Tišnovským jsem směrem zastavil v Jinačovicích na jídlo, ale pořád měl spoustu času navíc. Tak jsem nad Jinačovicemi na poli u golfového hřiště zastavil, zamčel kabinu, přešel do nákladového prostoru auta a proč to neříct, nastavil budíka, opřel se zády o stěnu a pomaloučku se hroužil k odpočinku. A v tom se to stalo.
Zaslechl jsem zepředu jakési slabé zavrzání, zvuk to byl naprosto neladící k tamní kulise provozu na silnici a občas zazpívajících ptáků, bzučícího hmyzu, vonícího strniště a teplému sluníčku. Okamžitě jsem se probral. Nedalo mi to, vstal jsem, vylezl ven... U pravých dveří kabiny stál típek jakýsi podivný, snědé pleti, ruce od zápěstí bez pigmentu, úplně bílé, otočen ke mně zády. Halasně jsem pozdravil, trhnul sebou úlekem a že prej vy tady měříte? Povidám co bych měřil, čekám na kolegu, má mi cosi předat. Přišel jsem až úplně k němu, trochu do něj strčil, aby odstoupil od auta a s pomyšlením jak je dobře, že mám kabinu zamčenou, přes okno zkontroloval vnitřek, naštěstí nebylo nikde s ničím hnuto. Jakoby zúčastněně se rozpovídal, že se tady má stavět a kdesi cosi... No kecal to do autu, bylo mi jasný, co měl v plánu. Najednou zamával na silnici, jela tam stříbrná Fabia s ostravskou značkou, černá okna, dvě podobně divná individua v tom... Naložili toho, co jsem ho překvapil a zmizeli směrem k Brnu. Řekl jsem si - mrzáci jedni, to vám tentokrát nevyšlo. Dal bych krk na špalek za to, že mi ten protiva zkoušel kliku a okno - to bylo to zavrzání, co mě probudilo. Tak jsem sedl za knipl, odjel dva kilometry dál a dokončil odpočinek už v pokoji...

Druhé setkání se odehrálo odpoledne. Uklidil jsem na pracovišti, sedl na kolo a vyjel oklikou domů. V Bílovicích se mi na škopek zastavit nechtělo, u babického nádraží bylo zavřeno, tak jsem vylezl nahoru do Babic a hledal, kde mi nalejí. Sokolovna: zavřeno, ale U dvou kanců jsem se dočkal. (Mimochodem - někdy příště tuhle hospodu dodám do galerie Bojovky, už jen proto, že jasně vyjadřuje, co ted momentálně živelně potřebuju...) Na lavičce u dveří seděl jeden v červeným triku, kolo opřeno o stěnu a taky si dopřával chmelovou pauzu. Jen jsem se ho optal, zdali si mohu přisednout a přiznám se, že jsem měl myšlenek plnou hlavu a hovor s ním jsem začínat nechtěl.
Začal on. Odkud kam že jedu a jak je dnes báječně a tak... Tak jsme se rozpovídali. Mirek bydlí v nedalekých Řícmanicích, původem z Opavy a jen jak jsme povídali, kde všude je hezky, o Beskydech, Jeseníkách, jižní Moravě i jižních Čechách a samozřejmě Vysočině a ohledně Drahany jsme se bavili o konkrétních cestách. No hrozně príma člověk a podle toho, jak mluvil, bylo a je mi zřejmé, že v těch místech skutečně byl, má na kole proježděný taky pořádný kus (a možná nejen) naší země. Nedalo mi to, dal jsem mu svou vizitku s kontaktem na náš webík, jsem zvědav, jestli se ozve - rád bych. Moc příjemné setkání a moc hezký rozhovor s člověkem, ke kterému jsem si jen tak přisedl se sklenicí desítky.

Teď by se hodila nějaká pointa, nějaký závěr. V jediný den jsem zažil setkání se dvěma neznámými lidmi. Toho prvního už nikdy nikde nechci vidět znova a tuplem ne ty jeho kumpány. S tím druhým se velice rád potkám kdykoliv kdekoliv a bude-li to možné, i pro to dokonce něco udělám. Co z toho plyne?

Nikdy nevíte, kdy, kde se s kým potkáte, někdy dokonce ani nevíte, koho máte před sebou. A úplně stejně, jako je třeba si na jedny lidi dávat hodně pozor, je velká škoda s jinými lidmi nezačít hovor. Nevím jak kdo, ale nedělat si škodu a prostě jen tak oslovit potenciálně spřízněnou duši, se musím ještě nějakou dobu učit. Člověk se vůbec pořád něco učí...

Zkomentuj/ohodnoť výlet (akci) nebo fotky


Fascinován Suchým a Pustým žlebem

neděle 6. září 2006

Vložil/a: Andy, 9.9.09 22:33

V neděli 6/9 jsem si udělal výlet motivovaný zpočátku kontrolou cest na náš X. sraz. Těsně před vyjetím jsem ale zjistil, že mě neodolatelně láká Suchý a Pustý žleb, které jsem tak bez většího váhání zvolil za cíl této cesty. A protože sem už dlouho nikdo nic nepsal, řekl jsem si, že vám sem dám takovou malou návnadu na již zmíněný sraz.
Schválně jsem zdomu vyjel později, startoval jsem až ve dvě odpoledne. Chtěl jsem totiž do žlebů dojet v době, kdy se tam už nebudou motat lidi, mým zájmem bylo užít si je v klidu. To se mi bezezbytku podařilo, minul jsem se tam celkem se dvěma kolaři a asi čtyřmi dvojicemi pěších.
Vzpomínáte si na to nezvyklé ticho, když jsme tama projížděli před čtyřmi lety při srazu? Tak to mě praštilo do uší, hned jak jsem v Suchém žlebu u esíčka mezi skalami zastavil na focení. Těžko se to popisuje - představte si, že vůbec nic neslyšíte. Lépe je říct: představte si, že SLYŠÍTE NIC. Žádný závan ani toho nejslabšího vánku, žádný šum v korunách stromů, žádný odraz zvuku od skal, ani ten pták nepípne. Jen vy a vaše jemné vrnění řetězu a lehký šum plášťů na tom, po čem právě jedete. Sundal jsem přilbu a jel jen tak pomalu, abych to NIC mohl poslouchat dál. Tak jak jsem zvyklý si při svých osamělých cestách se mnou povídat, najednou mě to nutilo k šepotu, až jsem záhy zmlknul úplně. V Pustém žlebu jsem na jednom místě zastavil, vyfotil, trochu se zaposlouchal do toho neuvěřitelného ticha a najednou mi přišlo, že jsem snad ohluchnul. Skutečně jsem musel něco nahlas říct, jen abych se ujistil, že mi uši ještě slouží - tím jsem se ale tak vylekal, že jsem raději zase zmlknul... Byla to atmosféra, kterou jde popsat jen ztěží, v šeru pozdního odpoledne jsem tam byl zcela fascinován.
Když jsem na tuto cestu odjížděl, tajně jsem doufal, že zatmím. Pravda, zas tak pozdě jsem se vracet nechtěl, vrátil jsem se o půl jedenácté večer. Ale bylo to hezké - a tak si řikám, že by třeba nemuselo být od věci si do žlebů zajet v rámci X. srazu pozdě odpoledne jen tak, právě pro tu náladu...

FOTOGALERIE k výletu (akci)
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet (akci) nebo fotky


Za východem slunce na Lysou horu 09

O tom proč nezahmouřit oči v noci z 12. 6. na 13.6. 2009

12.6 -13.6. 2009

Vložil/a: Krtek, 22.6.09 13:17

Kdyby měl někdo (třeba zemědělci) někdy v budoucnu v naší malé zemi problémy zvané nedostatek vláhy nebo dlouhé období sucha, tak stačí jen jedna maličkost, ověřena několika léty po sobě jdoucích. Stačí vyhlásit takovou akci, jakou je noční výjezd na Lysou horu za účelem spatření východu slunce a rázem budou mít na ten termín zaručeno spoustu srážek a to dokonce i s několikadenním předstihem. Věru, šamani by se mohli učit. Tolik úvodem a teď k tomu, jak jsem to třeba viděl já a spolu se mnou i trojice, se kterou jsme vyjeli k tomuto cíli po vlastní ose z Havířova. Ode mne a Honzu vlastně nic jiného čekat nešlo, my v tomto městě bydlíme, ale „host“ Zdeněk si k nám dojel z Ostravy a Radek z nedalekého Prostějova. Radek už byl k večeru ve Frýdku, měl však nějakou časovou rezervu a tak si udělal malou radost a podíval se, jak se u nás žije a taky, aby nám udělal doprovod. Za sebou má něco přes 140 km, dalších skoro 50km mu přibude na Lysou, pak zase z Lysé pěkně po svých už rovnou domů, až se mu cyklocomp málem zavaří na 327 km, to vše beze spánku. Holt náš Radek.

Je fakt, že když nás jede více spolu, tak se jezdí lépe, než když jsem na tuto noční lahůdku vyrážel z domova sám. To jsem míval obavy ulehčit si cestu už pořádně tmavým lesem Důlňákem mezi Václavovicemi a Vratimovem. Dneska není důvod. Z Vratimova jedeme už po víceméně osvětlené hlavní přes Paskov, Žabeň až do Sviadnova, kde se napojujeme na cyklostezku kolem Ostravice. Tato trasa z Havířova do FM je skoro rovinatá, síly budou ještě potřeba, tak nač plýtvat, byť je asi o 4 km delší než přes Sedliště, ale zato je zde určitě menší silniční provoz. Před nádražím ČD ve Frýdku nám v první moment udeří do očí počet dobrodruhů, kteří jsou naladění na stejnou vlnu jako my. Můžeš lidi strašit bouřkami, přeháňkami, chladem na horách, oni stejně rádi přijedou, řekli by patroni akce Standa a Jirka.

Po neformální prezentaci , kdy měníme třicetikorunu za už léta zaužívaný symbol akce – Horalku a lísteček do tomboly, můžeme po chvilce vyrazit. Směr je také známý a když tak, stačí sledovat červené světýlka ve větší či menší dálce před námi. Po asi půlhodince, kdy se ocitáme ve více tmou zalité krajině za Nošovicemi, ti všímavější zjišťují, že nejen pohled na červeného blikajícího hada před sebou a namodralého za zády je zajímavý, ale stačí zvednout zrak více nahoru a spatří se i světélka žlutá, napájená pro změnu z energie nebeské. Spousta hvězdiček po celé obloze jistě rozehřeje žilky v očekávaní možného příjemného zážitku, který by měl přijít o několik hodin později. Nedá se ale říct, že hodiny do východu slunce by byly jinak hluchým obdobím, bez zážitku, to spíše naopak. Byť znamenají pro naprostou většinu zúčastněných šáhnutí si na dno svých sil, kdy namísto vylehávání v posteli, se drápou do těžkého kopce.

Mezi jednou a druhou hodinou ranní, kdy se drápe nahoru od Papeže i naše roztrhaná miniskupinka, jsme dokonce měli štěstí na jeden mimořádný úkaz. Pro někoho možná nic moc, ale mně se moc líbilo, jak svítil měsíček na nedávno pokropenou silnici vedoucí k vrcholu a odrážel se na ní tak silně, že se zdálo, že za námi jede auto, no řekněme s tlumenými světly. Velice lituji, že jsem vyfocení tohoto odložil na později, až vyjedu nahoru, neboť nad šestým km měsíček najednou obalila mlha a nad sedmým si smlsla i na nás, takže tím pádem se dojezd začal vcelku podobat tomu loňskému, jen nebyla tak hustá. Nahoře v obou otevřených chatách bylo znát, že proti minulému roku přibyla zhruba stovka cyklistů a jejich počet narostl nad číslo 275. Přesně to nevím, neboť někteří dojížděli ještě i po tom, co jiní po jistotě kvůli mlze nenaplněného očekávání východu slunce, odjížděli krátce před pátou hodinou dolů. Včetně mne.

Ale to trošku předbíhám, nemůžu se nezmínit, že i přes stísněné podmínky, jsme zažili na Lysé opět další skvělou noc, ve společnosti přátel oddaných cyklistice to snad ani jinak nejde. I to čekání ve frontě na něco dobrého se nakonec nezdálo tak zdlouhavé a když už nic jiného, aspoň za tu dobu člověk trošičku oschl. Pokud to nestačilo, šlo využít dobrodiní tepla z pece s věšáky nad ní. Ty byly v plné permanenci celou dobu a suché prádlo a bundy ráno přišly moc vhod, neboť venkovní teplota nijak zvlášť vysoko nepřekročila nulu, jeden stupínek nebo dva nad, to je skoro jedno. Ti, co jezdí tuhle akci už nějaký ten pátek, určitě byli na tuto možnost připraveni a vytáhli z baťohů zásobní teplé oblečení, které sundali až někde pod Krásnou, kde již bylo třeba opět po předlouhém sjezdu, zabrat vážněji do pedálů. Tedy, zmiňuji se spíše o sobě a těch, kteří jeli zpátky domů tímto směrem. Jiní, jako třeba mí kamarádi, kteří ještě jeli na Pustevny, to vzali po jiných trasách než na Krásnou, ono se to vlastně všechno téměř najednou po svítání z Lysé rozprchlo, jako by střelil do hejna vrabců.

Já na své cestě ke Frýdku pozoruji, jak se začaly postupně někam náhle ztrácet i malé hloučky těchto nočních draků, až zjišťuji, že nikdo přede mnou, nikdo za mnou. Užívám si poměrně prázdných silnic, jede se dobře, únava se nehlásí, byť jsem v noci oka nezahmouřil. Přece jen ten něco přes dvě hodiny dlouhý odpočinek a vydatná polévka v Plesnivce měly něco do sebe. Příjezd domů čtvrt hodinky po sedmé, celková délka trasy – 102 km.

FOTOGALERIE k výletu (akci)
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet (akci) nebo fotky


Květnový víkend s Adym

30.4. - 3.5.2009

Vložil/a: Dais, 12.5.09 22:03

V prvím květnovém víkendu jsem konečně přijala pozvání Andyho a Hanky a zajela k nim do Brna a strávila tam tři báječné dny. Andy mi připravil téměř exluzivní program a postaral se mi (pravda i nechtěně) o hromadu zážitků. V sobotu byl na programu přejezd Novomlýnských nádrží. Podle plánu jsme měli vyrazit už v osm ráno, ale vyhrabali jsme se z domu až po půl desáté - od Hančina skvělého domácího chleba, co jsme měli ke sídani, se nedalo odtrhnout. Pak nás čekal objezd Brna, Andy mi ho nachystal po polňačkách s vyhlídkou na město z Medláneckého kopce, prostě super trasa mimo město, auta a lidi. Kus cesty teda vedl po nové cyklostezce, kde se to hemžilo nejen kolaři, ale i bruslaři. Naskytla se nám tak úžasná možnost pozorovat, jak jsou k sobě obě skupiny tolerantní. Mnoo, psychologický rozbor ukázal, že jsou kolaři a bruslaři bezohledí přesě 50 na 50 a navzájem si co do intolerance a hulvátství nemají co vyčítat. Smutné. Abych to zkrátila, před dvanáctou jsme teprve vyjížděli z Brna směr Rajhradice a Židlochovice. Cesta plynula v pohodě, nezvykle bez nečekaných a divných příhod, které se mi neustále dějí. Teda až k Novomlýnským nádržím, u kterých jsme si to vybrali i s úrokem. Tady nás zastihl déšť. Rosničky hlásily, že bude pršet místy, ale zapoměly říct, že to místo bude zrovna tam, kde se budu pohybovat já. Takže jsme zmokli, nebylo kam se schovat. Na jedé straně hráze já, Andy, labutě a déšť, na druhé straně přes vodu Pálava, liják a bouřka. A do toho defekt. Nevím jak, nevím o co, ale než jsme vyfotili labutě, moje zadní kolo bylo prázdné. Andy mi ho v tom dešti zalepil a mohli jsme pokračovat dál, jenže v Drnholci to ušlo zas. Tak jsme zakotvili v místním hotelu, kde jsme se aspoň za čilého pobíhání vlídné a příjemné obsluhy královsky nadlábli. Andy lepil podruhé, ale ke vší smůle samolepící flastry nedržely a k normálím došlo lepidlo. A moje náhradní duše byla píchlá ještě od minula. Naštěstí jsem si vzpomněla, že na začátku Drholce byla cedule, že tu někdo provozuje cykloprodejnu s opravou. I když bylo 1. května, Andy majitele ukecal, aby nám aspoň prodal náhradní duši a lepení, takže jsme mohli dát moje kolo do pořádku. Při hledáí opravny Andy narazil na hospodu U Ondrů, tak jsme hned po opravě mého kola zajeli splnit úkol do bojovky. Po páté hodině jsme slavnostně vyjeli z Drnholce směr Pálava. Na její objezd už bylo pozdě, tak jsme nasadili plá B - objezd Nových mlýnů a fofrem směr Brno. Na hrázi mezi Střední a Dolní nádrží začínalo zapadat slunce a po pár kilometrech dál se setmělo úplně. Před námi bylo ještě dobrých 40 km, které jsme museli absolvovat po tmě. Pro někoho paráda, pro mně hrůza, protože ve tmě blbě vidím. Ještě nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná, když kolem projelo auto a aspoň na chvilku osvítilo cestu, na rychlostní komunikaci jsem dokoce lamentovala, že jich nejezdí víc. Bylo už po desáté večer. A ještě nikdy jsem se tak netěšila na světla velkoměsta. Do Brna jsme dojeli po 137 km, s meším nervovým otřesem a o hromadu zážitků bohatší. A také o několik úlovků do bojovky.

V sobotu jsem měla pozvánku na střelinici, abych si vyzkoušela střelbu z pistole. Zatím jsem vždycky střílela jen z dlouhých zbraní, takže s krátkou to pro mně byla premiéra. No adrenalin to byl, co vám mám povídat, samým napětím jsem ani nemluvila a pak jsem to dlouho rozdýchávala. Bylo to fakt něco. Je zvláštní držet v rukou zbraň, která může zabít. Kupodivu jsme střílení s Adym oba přežili, nikdo nebyl potřelený ani zastřelený, je my dva jsme zůstali střelení. Ale to je náš normální klidový stav :-)) Odpolede jsme si pak naordinovali exkurzi po Brně, abych viděla, kde Andy bydlí a zašli jsme s Hankou a Andyho dětmi Helčou a Káčou na zmrku a na pivo. Sedělo se dobře, klábosilo a pilo ještě líp.

V neděli už jsem musela vyrzit domů, Andy mi až do Drahan dělal doprovod. Namířili jsme si to kolem Soběšických rybníků do Adamova, Blanska a kolem Macochy srdcem Moravského krasu do Sloupu. Tady padl smažák a dál jsme pokračovali směr Drahana. Přejezd vojenského újezdu byl pohádka a sladká odměna za nastoupané výškové metry. Dolů to svištělo po krásné asfaltce v mírných zatáčkách jedna báseň. Po opuštění lesa se nám otevřel krásný výhled na Plumlov. V Žárovicíh jsme se u piva rozloučili, Andy svištěl směr Vyškov a Brno, já směr Prostějov a Olomouc. Ten den padla moje třetí letošní stovka. Teda co se mou to kolo letos dělá!

Co ještě dodat? Snad jen to, že nám bylo nádherě, najeli jsme hromadu kilometrů a cosi krásného zase viděli. Nakonec se i ta noční jízda ukázala jako dobrodružství, na které budu ráda vzpomínat (což teda vůbec nezamená, že si ji budu chtít zase někdy zopakovat). O zážitky jsme vůbec neměli nouzi a až jedou budeme na koleni houpat vnoučata, budeme jim mít co vyprávět.

FOTOGALERIE k výletu (akci)
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet (akci) nebo fotky


Na Lysou za zbytkami sněhu

30.4.2009

Vložil/a: Krtek, 1.5.09 0:58

Lysá hora 30. 4. 2009, kolem 17.00 hod

Poslední den v dubnu sliboval už od rána hezké počasí a přímo lákal na výlet do Beskyd. To, že bylo teplo však mělo za následek, že se, než jsem k nim vůbec dojel, vytvořila nad nimi oblaka, jejíž vznik má právě to teplo na svědomí. U Papeže chvíli čekám, zda odezní nastalé hřmění a když bylo mé přání vyslyšeno, vydávám se nahoru k vrcholu na Lysou. Moc se mi nechtělo vracet domů, když už jsem si sem zajel skoro 40 km. Nahoře dle očekávání nacházím ještě kde tu kupy sněhu, byť o jeho bílé barvě si jen můžu nechat zdát.
Teplota je celkem příjemná, jedu jen v krátkém dresu a dlouhé Moiře. Pozoruji, že ze strany od domova se zatím drží polojasné obloha, takže se můžu chvíli zdržet a dát si jedno i když na druhé straně nad zbytkem Beskyd to vypadá všelijak. Vyšlo mi to jen tak tak, a na cestě domů si bouřkové mračna držela dostatečný distanc za mnou, není divu, ale tak rychle jak dnes, obvykle na kole nejezdím.

FOTOGALERIE k výletu (akci)
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet (akci) nebo fotky


Hledání jara

Krajina jako noc a den

1.4. a 2.4. 2009

Vložil/a: Krtek, 8.4.09 18:22

Jak rozdílné může být jaro v jednom regionu v místech vzdálených od sebe kolem čtyřiceti km dokládám na svých dvou výletech uskutečněných ve dnech po sobě jdoucích. Jeden den jsem si to zamířil pod Lysou horu, k rozcestí U Papeže a čekaly mně tam přes metr vysoké sněhové bariéry kolem silnice, takže popojít mimo bylo nemyslitelné a škoda, že jsem si nevyfotil, jak hluboko jsem zapadl. Druhý den jsem pro změnu zamířil do Poodří, do kraje kolem Jistebníku a byl jsem unešen ze zelenobílých koberců v zdejším lužním lese, tolik kytek jsem na vlastní oči ještě pokupě v přírodě neviděl..

FOTOGALERIE k výletu (akci)
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet (akci) nebo fotky


Promítačka Šternberk

14.3.2009

Vložil/a: Dais, 25.3.09 22:09

Tak máme za sebou další promítačku. A jaká byla? Byla stejná jako minule - bylo moc fajn, ale bylo to moc krátké. Jindřich, na kterého jsme byli zvědaví, se nakonec nedostavil bez omluvenky, takže má u nás vroubek a bude na srazu krutě mučen a trestán. Chyběli Jirka s Táňou a Asterix, taky nepřijely holky z Havířova a z Brna. Prťata marodila a tak s nimi zůstaly doma a kluci měli pánskou jízdu. Slezli jsme se komplet asi tak kolem půl čtvrté, Yaris zahájil ukázkovou promítačku a pak se šlo na bowling. Mač to byl ukrutný, srandy bylo kopec, takže není divu, že nám čas nějak záhadně rychle zmizel a najednou bylo po všem. Ale tentokrát jsme nebyli moc smutní. Loučili jsme se totiž s vědomím, že květen je za chvíli a my se všichni na srazu zase uvidíme.

FOTOGALERIE k výletu (akci)
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet (akci) nebo fotky


Změny v rubrice Výlety a akce

5.1.09

Vložil/a Andy, 5.1.09 22:03

To koukáte, co? Vyprázdnil jsem tento prostor na nové výlety a akce. Uvidím jak budou přibývat, podle jejich množství je opět rozdělím, pravděpodobně zase v pololetí. To víte, pořád je lepší na webu pracovat s padesáti malými soubory než s jedním velikánským.
Všechny dosavadní výlety a akce najdete za odkazy na konci této stránky. Na tomto místě budu nadále uvádět všechny zapsané výlety a akce, které odeberu z tohoto přímo dostupného prostoru.
Těším se na první letošní příspěvek a samozřejmě i na všechny další ;)


 

Diskuse k výletům:

O srazech a výletech

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!