tipy na vylety : : Tipy na výlety : : © Cyklobanda.com : :

Výlety zapsané od srpna do prosince r. 2008

 


Promítačka ve Šternberku

6.12.2008

Vložil/a Dais, 17.12.08 22:43

No a máme tady konečně fotogalerii z naší další promítačky. Vše podstatné je řečeno přímo u fotek, takže na tomhle místě jen zmíním, že galerie je v poněkud netradičním provedení. Je to proto, že prostředí, kde jsme si užívali je k fotografům poněkud nepřátelské, snad že jejich fotoaparáty zachytí většinou věci, které by měly být utajené, cha chá. Věřím, že i tak se vám galerie bude líbit, tak přeju příjemné pokoukání a zavzpomínání!

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet nebo fotky z něj


Nejen o tom, jak chutná v listopadu ranní káva na Lysé

2.11.2008

Vložil/a Krtek, 3.11.08 22:36

Jako noc a den se ukázaly být dny o posledním víkendu. Zatímco v sobotu místy padaly slabé přeháňky, neděle se co do počasí týče, mimořádně vyvedla. Naštěstí sobotu jsem měl pracovní a volno mi připadlo na neděli. Že ji využiji na cyklovýlet, to bylo v plánu už zhruba od středy, otázka zněla – kam? No, pokud bude čas špatný, pojedu nějakou trasu v nížinách, pokud bude pěkně, pojede se na hory. Cestou ze sobotní odpolední směny, jak jinak než na kole, si nemohu nevšimnout, že nebe nade mnou je poseto tisíci hvězdiček, nikde ani mráček, jenom občasné úseky, totálně proložené mlhou. Je rozhodnuto – dnes večer si žádné km na zpáteční jízdě přidávat nebudu a pádím rovnou domů aspoň trochu se vyspat.
Zítra (v neděli) mně doma nebude nikdo postrádat zhruba do 12.30.hod., tak to musím vyrazit už brzy ráno, abych to stihl otočit. Nakonec jsem si spánek zkrátil tak, že někde nad čtvrtým km od Papeže ve stoupání na Lysou, ještě dostávám šanci podívat se i na východ slunce. Škoda, že je už pár dní posunutý čas, po starému by mi tahle, pro mne stále nevšední podívaná, vyšla akorát chvilku po dojezdu na vrchol Lysé. Vida, že už není kam spěchat, fotit sluníčko jak si zvolna pluje vysoko nad horami od jednoho horizontu k druhému po téměř bezmračné obloze nemá smysl a tak zvolňuji tempo na minimum a častěji než jindy se věnuji focení krajiny kolem a lelkování. Bohužel opět musím vzít zavděk jen svému starému foto přístroji HP 635 a snažím se, co mi zbývá – udělat s malým kašpárkem velké divadlo.
Nahoře už paní chatařka s úsměvem připravuje terasu pro první návštěvníky, dnes díky hezkému počasí očekává davy lidí. Na rozdíl od včerejška, kdy tady foukal silný vítr, bylo dost zima a mrholilo. Možná je to k nevíře, ale i počátkem listopadu si lze dovolit, jen tak skoro nalehko, posedět u něčeho dobrého a voňavého venku na terase a přitom ještě i chytat bronz. Dálek se nabažit moc nejde, neboť dnešní dohlednost je o něco slabší než u mého posledního výjezdu, to musí mít fakt jeden štěstí. Ale nezdá se, že by to lidem , kteří vážili cestu nahoru nějak vadilo. Přijdou zas jindy a rádi posedí třeba hodinku a půl jako dneska já a spokojeni se vrátí dolů do svých domovů.

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet nebo fotky z něj


Společný víkend s Dais

Mělo být teploučko a slunečno...

11.-12.10.2008

Vložil/a Andy, 19.10.08 22:47

Tak tuhle akci jsme s Dášenkou plánovali už poměrně dlouho a velmi intenzívně. Když jsme na ten víkend zahlédli v předpovědi to, co jsme zahlédli, nebylo dále diskutovat o ničem jiném, než kdy a kde se sejdeme. Rozhodnutí padlo na Plumlov u zámku, odkud se projedeme trochu po okolí, pak u Dais počkám na neděli a zase se projedeme a pojedeme domů.
A protože jsem si na sebe už koncem léta vymyslel další oblíbený - jak já tomu říkám - selftest, náramně se mi to hodilo. Ještě nikdy jsem totiž dva dny bezprostředně po sobě nejel přes 100km. Tak jsem se vyzkoušel a nebudu zapírat, sám sebe jsem překvapil, jak mi to šlo. Heč!
Takže jsem v sobotu ráno u nás sedl na kolo a vyjel. Navzdory předpovědi, podle které jsem se vybavil i krátkým oděvem na jízdu, byla mlha jak mlíko a podle toho i patřičně chladno a lezavo. Řikal jsem si, že se to rozejde, vždyt předpovědi na iDnes v drtivé většině případů vycházejí. No mlha se rozešla, ale až za Kojálem ve více než 600mnm. Radoval jsem se, že snad i na ty kratasy dojde, co jsem však v té chvíli netušil, bylo to, že jakmile z 659mnm klesnu ani ne 200m, vjedu znova do mlhy. Teprve tehdy, nějakých 10km před Plumlovem, mi došlo, že je to inverze jak čuně a mlhy se jen tak nezbavíme.
A taky že jo, mlha byla po celý víkend a alespon v okolí Brna se pak držela až do poloviny týdne. Až na výjimky - vrchol Kosíř, v neděli zámek v Náměšti na Hané a pak Protivanov při návratu - jsme jeli neustále v mlze a mokré bylo úplně všechno, co jsme měli na sobě i na co jsme sahali. Zatímco v sobotu bylo v 660mnm zcela jasno, den nato tomu tak nebylo ani v 700mnm. Tam jsem sice byl těsně nad inverzí, ale jasnem se to označit rozhodně nedalo.
Na druhé straně jsme tak mohli vytvořit neskutečné množství úžasných fotek, podzimně zádumčivých, melancholických. Musím se přiznat, že tato atmosféra je mi velice blízká a podle toho, co jsme si na tohle téma řekli, myslím, že i Dais tomu rozumí. Možná to na našich fotkách bude znát.
Jakkoliv se to třeba nezdá, tento víkend jsme si užili naprosto fantasticky a i přes ne zrovna přívětivé počasí nečekaně intenzívně v tom kladném slova smyslu. Byl to víkend, na který budu hodně dlouho v dobrém vzpomínat.

Na zpáteční cestě se mi přihodila nádherná událost, sice už o ní víte, ale stejně ji tady znova popíšu. Díky mé nové zálibě, geocachingu, jsme se docela hodně zdrželi a z Pěnčína se rozjížděli až po čtvrté odpolední. Kvůli tomu jsem se snažil dojet ještě za denního světla do známých míst, odkud si už můžu troufnout jet bez pomoci map. Podařilo se, Protivanova jsem dosáhl právě včas. Pak jsem ale vjel znovu do husté mlhy a v Otinovsi už byla úplná tma.
Zastavil jsem tam a pustil se do chleba s dobrým taveným sýrem od Dáši a při jídle jsem hodnotil svou nepříznivou situaci: cestu sice znám, ale je tma, mlha s dohledností cca 10m, odrazky mám teda na kole komplet, zadní blikačku mám dobrou, to je v pohodě, no ale to přední světlo, to je jen taková bludička, aby mě bylo vidět. V téhle mlze to nemá šanci. Domů to mám dobrých 50km, z toho víc než polovina jede otevřenou krajinou s minimem obcí... no - docela o hubu. Tak - krčím rameny - přinejhorším tu druhou stovku dneska nedám, test se holt odloží a zavolám Hance, že by mi někam přijela naproti s autem.
A jak tam tak stojím a žmoulám ten výbornej chleba, zachmuřen neradostnými myšlenkami, najednou vidím, že přesně v mém směru se blíží něco zvláštního. Výrazné jasně svítící NĚCO. To NĚCO jsem zpočátku nebyl s to identifikovat, na motorku TO bylo příliš tiché a auto TO nebylo, hlavou mi blesklo i něco o UFO... Teprve až TO přijelo blíž a já pod tím světlem viděl ty oranžové pozičky, teprve tehdy jsem měl jasno. Ruka mi vyletěla nahoru k pozdravu a už jsem volal: Radkůůů!
Byl tím taky velice překvapen a zdálo se mi, že teprve když se otočil a posvítil si na mě, taky mu asi až potom došlo, kdo ho vlastně vytrhuje z rytmu. No sranda až na půdu... Jel od otce z chaty přes Vyškov domů, vždyt ho kluka jednoho známe. Dlouho jsme se nedomlouvali, Radek operativně přehodnotil svůj plán a pod podmínkou, že ho v Ochozu u Brna navedu na správnou cestu údolím Říčky, mě doprovodil a svítil mi na cestu skoro 30km skutečně až do toho Ochozu, odkud jsem do Brna dojel úplně krásně i jen s tou bludičkou.
Tím pádem jsem mohl dokončit svůj test a - no co bych ještě povídal, to byla tak fantastická náhoda, že kdybych to nezažil, určitě bych tomu nevěřil.
Takže sumasumárum, děkuju za tento víkend všem, co s ním měli co do činění. Dáše a její rodině, Radkovi, Hance a koneckonců i tomu trumpetovi přes počasí, že nám dopřál sice neočekávanou, avšak vpravdě nevšední podívanou na svět z poněkud jiného úhlu.
Bylo to moc fajn!

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet nebo fotky z něj


Podzimní zastavení v Beskydech

Dejme tomu - tak nějak jsem si představoval 30. výjezd na Lysou

13.10. 2008

Vložil/a Krtek, 18.10.08 21:37

V pondělí ráno ještě za tmy a dosti husté mlhy se vydávám já i mé kolo na cestu obvyklým směrem – do Beskyd a hlavně na Lysou. Z obou těchto doprovodních jevů ale moc obavy nemám, tma se zanedlouho bude poroučet a mlha – to pevně věřím, že pokud se někde udrží déle, tak na horách to určitě nebude. Bohužel mlha na jedné straně znamenala pro mně zvýšené riziko při pohybu na silnici, ale stejně zmizla trošku dříve, než bych si přál. Když už jsem projel v ní takový kus, mohla vydržet trošku déle než po okraj Nošovic, kdy se najednou zvedla a byla fuč. Cesta do Beskyd, hrajících všemi barvami, byla najednou volná a taky se výrazně oteplilo.
Výškové i dálkové metry mi utěšeně přibývají a zanedlouho, navzdory fotkovým pauzám, dobývám vrchol Lysé. Je to moc fajn pocit, sedět si jen v lehkém oblečení venku na terase, mít před sebou plný štucek piva a koukat tu na Malou Fatru, tu na Západní Tatry nebo Javorníky. Hotová nirvána v malém. Taková viditelnost v nezimním období, to se člověku málokdy poštěstí. Kdo zná Lysou, jistě mi dá za pravdu, že se mi odsud, když přijde čas, vůbec, ale vůbec nebude chtít jet dolů. Ty pohledy a pocity znám v různých obměnách a pokaždé je to stejné – ne a ne se nabažit.
Něco z té parády si pro pozdější časy uchovám do paměti, něco do foťáku a sjíždím dolů k Zimnému, kde netradičně odbočuji vlevo k Malchoru a později na Ivančenou. Tato trasa zahrnuje úkol zdolat krom sjezdu i notnou dávku opětovně nastoupaných metrů k Ivančeně, ale pokud se chci dostat k Satinské rokli v Malenovicích, není odsud jiné přímější cesty. Satinská rokle je těžko přístupná chráněná přírodní památka a je vyhledávaná nejen kvůli své výjimečnosti, ale i možností pořídit zajímavé záběry z okolí dna rokliny a minivodopádů. Kolo zamykám u cesty a jen nalehko opatrně sestupuji dolů. Na samém dnu je teplota výrazně nižší proti okolí, ale to mi nevadí, aby jsem se tady dosti dlouho zdržel, vždyť toho tady bylo tolik na focení. Strmý terén naštěstí zdolávám bez úhony oběma směry, takže můžu případným zájemcům prozradit, kde toto kouzelné místo je.

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.

Zkomentuj/ohodnoť výlet nebo fotky z něj


Výprava za Pikovou dámou

a dalšími jeskyněmi u Holštejna

sobota 27.9.2008

Vložil/a Andy, 6.10.08 19:10

Tentokrát Aleš režíroval nejen provedení našeho společného výletu, ale i jeho nápln i cíl. Přál si alespon navštívit několik jeskyní (byv amatérským jeskynářem) jižně u Holštejna, zejména pak Pikovou dámu, ojedinělou a vzácnou ledovcovou jeskyni.
Co bych povídal, podařilo se, našli jsme ji. Cestou jsme se stavili na několika dalších podobných místech, na mě osobně nejvíce zapůsobila Nová a Stará Rasovna - je pravdou, že jsem tam u strašně dlouho nebyl.
Mnoho jsme v tu sobotu nenajeli, ale příjemných zážitků a hezkých fotek máme dost. Tentokrát fotil i Aleš, takže fotogalerie obsahuje fotky mé i jeho.

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Sobotní bláznivý kolovýlet

20.9.2008

Vložil/a Dais, 21.9.08 10:23

Tento týden jsem se definitivně zbláznila a i přes prapodivné počasí jsem se vydala do přírody. Nějak jsem nekousla to, že je týden hnusně a já nemůžu jezdit na kole. Absťák je holt neřád a já ho nezvládla, je to další důkaz toho, jakou drogou se kolo může stát. První půlku dne foukal studený protivít, takže jsem dřela i z kopce jak za národní mužstvo, druhou půlku dne pro změnu pršelo a já domů dorazila nacucaná jak houba, protože jsem samozřejmě pláštěnku nechala doma. Ale i tak to stálo za to. Dojela jsem tam, kam jsem původně vůbec nechtěla a najela jsem víc kilometrů, než jsem čekala. Moc jsem teda nefotila, nechtělo se mi v tom pošmournu zastavovat, ale pár snímků jsem přece jen udělala, takže i nějaká mikrogalerie je!

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Trasa KČT č. 5005 Brněnské kolečko

sobota 13.9.08

Vložil/a Andy, 16.9.08 23:25

Mno... tak když už jsem kolem tohoto výletu tolik vyřvával, snad by se slušelo o něm taky něco říct, že. Rovnou tedy prohlašuji, že kdo se mnou nebyl, vůbec o nic nepřišel. Tedy pokud přímo nevyhledává permanentní silný vítr po tři čtvrtiny cesty...
Začněme ale od začátku. Bydlím v Řečkovicích, takže start cesty je jasný. Cestou přes Medlánecké letiště do Bystrce mám vítr v zádech, to si jeden vůbec neuvědomí, co se na něj chystá. U přehrady hodně fotím - sice je voda zase otřesně zelená od sinic, přesto mám ale přehradu rád, naši mě tam učili plavat a taky to bylo tam, kde jsem se poprvé málem utopil. Podruhé se mi to stalo ve Vltavě na Slapech, ale to už nebylo ono, to jsem měl natrénováno zdomu.
Od přehrady stoupám z Rakovce k Ríšově studánce. 3km stoupání absolvuji hladce, jsou tam po cca 300m zpomalovací prahy, u nichž je rychlost snížená na 15km/h. Tuto rychlost ve stoupání celkem snadno udržuji a můžu říct, že na překonání prahu je skutečně ideální. Při jízdě po hřebeni od Ríšovy studánky k Velké ceně ovšem zjišťuji, že se práh dá přejet i rychlostí téměř trojnásobnou.
Nevím, jak je to možné, Helenčinu studánku jsem opět přejel, někdy se tam musím zastavit znovu, dotřetice se to snad už povede. Jak se blížím k výjezdu z lesa u Masarykova okruhu, zvaného prostě Velká cena, slyším z trati značný hluk vysoce točených motorů. Jak by ne, jede se zrovna trénink FIA GT před nedělním závodem. Všude je plno organizátorů, lítají tady frajeři na motorkách a v drahých rychlých autech, u hlavní tribuny na startu mi jede v protisměru doopravdovské Lamborghini Murciélago, po něm jsem se i otočil. Pak klesám dolů do Popůvek asi 2km po kvalitních kočičích hlavách. Super. Čím víc kolo krotím, tím víc to se mnou třepe, při vyšší rychlosti je to příjemnější.
V Popůvkách vyjíždím z lesnaté části Kolečka v tomto úseku a už se do mě opírá vítr jdoucí mi zleva zepředu. Ve zdejších poměrně četných obcích se ale dobře rozbíjí, tak mi zatím tolik nevadí. Když na Veselce odbočuji doprava pod D1 k Troubsku, míjí mě v protisměru kolona svatebně vyzdobených aut, novomanželé jedou v nádherně vypucované bílé Aerovce z třicátých let, tak se podruhé ohlížím. Následná pasáž jede přes Troubsko, Ostopovice a Moravany do Brna. V této části již ten hnusný vítr jasně pociťuji, ale mám dost sil i nálady na to, abych byl s to si připustit, že bude hůř. Mám tak dost energie na pozorování výhledů na Brno, přesněji městské části Nový Lískovec a Bohunice, kterým už dlouho neříkám jinak než betonové město. Ten pohled je šílený, odporný a fascinující současně.
Po příjezdu do Brna z Moravan podjíždím u bývalého Carrefouru ul. Vídeňskou na její levou obslužnou komunikaci. Zde je vlastně jediné místo, kde se Kolečko dostává do jistého kontaktu s rušným provozem. Naštěstí to není dlouhý úsek, za chvíli se odbočuje vlevo do Přízřenic, kde už je zase klid. Tuhle odbočku ale přejíždím a jedu až k Modřicím, díky čemuž se ale potkávám se svým bývalým hlídkovým parťákem. Zastavuji u něj a půl hodiny společně s dalším mým bývalým kolegou povídáme o novinkách u policie a já se tak - pokolikáté již - opět ujištuji o tom, že civil je sladký.
V Přízřenicích zastavuji u soutoku řek Svratky a Svitavy, kousek dál fotím D2 a přes Holásky a Tuřany vyjíždím definitivně na otevřené pláně jihovýchodního oblouku Kolečka. Teprve tady mě ten příšerný vítr skutečně natolik otravuje, že po chvíli hořce lituji, k čemu jsem se to vlastně dneska rozhodl. Bere mi veškerou náladu a dokonce i chut pokračovat dál. Bezprostředně před touto jízdou jsem si totéž užil cestou na sraz ve Strážnici i při návratu z něj. Vítr mě zastavuje, bojuji s ním o každý metr cesty, mlátí mi zboku do řízení, takže kličkuji jak zajíc a co je nejhorší, bez přestání mi už tři hodiny dělá kravál v uších, že mimo něj neslyším absolutně nic. Skutečně se už moc těším na větší jízdu bez větru.
V této psychické pohodě pokračuji dál a čím dál víc se těším do každé obce, ke každému lesu, kde se aspon na půl minuty dostanu do závětří. Projíždím Dvorska, před Kobylnicemi odbočuji do Šlapanic a teprve za Podolím se dostávám do tak nějak souvislejší zástavby a lesa, kde se vítr jakž-takž láme a dá se i trochu jet. Jenže to už jsem hodně vyšťaven a vůbec nic mě netěší. Ještě si teda lehce užívám sjezd do Bílovic, kde zastavuji u sokolovny na kofolu a hranolky. Domů mi zbývá už jen kousek, ale teplota klesá a už je mi i hodně chladno, takže sumasumárum dojezd stojí za ... no - nic moc.
Co tedy říci závěrem? Brněnské kolečko je rozhodně trasa zajímavá, obsahuje lesy, obce i otevřené pláně, napůl kopcovitá, napůl rovinatá, je vedena mimo autoprovoz kolem řady hezkých i významných míst v bezprostředním okolí Brna, povrch je téměř kompletně dobrý asfalt, něco betonových panelů, kočičích hlav a klasické zpevněné lesní cety, takže po těchto stránkách v pohodě. Délka mi vyšla slabounce přes 70km, což je pohodová jízda. Jen je třeba to jet tehdy, kdy nefouká příliš silný vítr. V lesích a zástavbě se tolik nepozná, ale na jižní části, v těch otevřených rovinatých pláních, kde není kam se schovat, tam si vás pěkně vychutná...

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Podzimní borůvky na Lysé

9. 9. 2008

Vložil/a Krtek, 16.9.08 14:42

Podzimní odpolední výlet na Lysou horu. Zkouším si jej obohatit o malou změnu, spočívající ve sběru pozdních borůvek, které zůstaly hluboko uvnitř keříků. Naplnit i tak malou mističku, co sebou mám, mi trvá skoro hodinku, ale někdy bývám dost trpělivý. Zpočátku mám trošku výčitky, že bych neměl užírat pochoutku medvědům, kteří k nám do Beskyd, nedávno dorazili ze Slovenska. Ale později, kdy už opět jedu nahoru a potkávám několik sběračů borůvek s plnými vědry, mně toto malinko přešlo. Snad mi huňáči tu jednu misku odpustí a nesežerou mně při nejbližší příležitosti.
Další změnou proti dřívějšku je foťák, byl jsem nucen pro dnešek oprášit svůj stařičký první digitál HP 635 s 2,1mpx a s 3x zoomem, jenž ne moc dobře zvládá snímky s nepříliš optimálním světlem, ale dělal, co mohl.

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Sraz v okolí Strážnice - ATC Lučina 08\'

22. 23. 8. 2008

Vložil/a Krtek, 29.8.08 10:36

Jsem velice rád, že naprostá většina lidiček motající se děním kolem CB, má co se týče účasti na srazech, mnohem lepší morálku nežli já. Nějak si to nedovedu zařídit, abych byl na nich od počátku do konce. Ani na jednom z mých prozatímních dvou účinkováních v Beskydách a v Súlově jsem nezůstal celou dobu a letošní sraz v Strážnici taky nebyl výjimkou. Tady to ale mělo malou výhodu v tom, že v době mého příjezdu do kempu ATC Lučina, v páteční podvečer, jsem našel celou bandu pěkně po kupě u probíhající večeře u místního venkovního posezení. Následní vítání má aspoň dle mého pohledu, sraz od srazu milejší a otevřenější charakter , asi je to tím, že nás společné zážitky, komunikace nejen na webu, nějak víc spojují a taky se více na sebe těšíme.
Jsme naladěni na společné vlně, máme společného koníčka a tudíž dost podobné zájmy a tak není divu, že když po jídle a přišel někdo ( asi Zdeněk) s nápadem na noční koupání v blízkém přírodním koupališti, nezůstal v tom sám. Nakonec se pro tuto nevšední a nečekanou akci, pod rouškou tmy, rozhodlo asi osm lidí, včetně mne. Určitě by nás bylo více, kdyby banda tušila, jak fajně teplá voda, tak pozdě večer bude. Pro mne zážitek super, vždyť něco podobného mne potkalo snad ještě jako dospívající dítě téměř před 30 lety. Ono se stačí držet v blízkosti Zdeňka a člověk se fakt nudit nebude. Ještě tentýž večer, tedy spíše noc, po návratu zpět do kempu, si nejprve pochutnáme výborných koláčích od Milky, která by se jejich výrobou klidně mohla živit. Pak přijde na řadu něco tekutého do nálady a asi toho bylo tak akorát, neboť myšlenky na spaní zaháníme někam, jelikož v kruhu kolem Zdeňka, jak jinak, vyrašil nápad zajít si jakože poslechnout country muziku vyhrávající v jiné části areálu.
Zatímco ostatní už odešli na kutě, opět asi sedm odvážných si odskočilo zpočátku opravdu jen poslouchat, ale skvělá hudba nás nenechala dlouho jen tak a došlo i na tanečky. Věru na cyklosrazu věc velice neobvyklá. No rozhodně nám to neuškodilo, jen to sobotní vstávaní bylo trošku náročnější. Čekala nás však rovinatá etapa, takže obavy z nezvládnutí po fyzické stránce nepřicházeli v úvahu. Než však vyrazíme vstříc dálkám, mají Dais a Andy pro mně a xxx nachystanou malou kulišárnu v podobě slavnostního aktu, jakým je „ pasování na právoplatného člena CB. Ceremoniál za svitu hřejivého sluníčka provedl Andy pumpičkou a Dais nám k tomu přidala na památku žlutý cyklozvoneček. Dá se říct - událost, která zahřeje a taky potěší na duši.
Pak už všichni odjíždíme z kempu směr Slovensko do městečka Skalica. Překvapila mne s jakou bravúrou zvládli rekonstrukci zdejšího historického centra. Někteří z nás si po zastávce na občerstvení ještě dopřáli výstup na vyhlídkovou věž, aby si tu lepost lépe prohlédli. Za Skalicí se posléze konečně dostáváme i do terénních pasáží, neboť prozatímní část vedla hlavně po silnicích. Doprovázíme tok říčky Vytížina, později majestátní Moravy. Vychutnáváme si atmosféru venkova a klidu, jenž v tuto chvíli narušuje jen svištění plášťů našich kol a cvakot foťáků.
Nebýt malého odskočení na oběd do Hodonína, tak se vesměs touláme kolem koryta řeky, po nepříliš nákladně zbudovaných, ale přesto dostatečně kvalitních cyklostezkách. Jinde by si mohli brát příklad. Stezky jsou opatřeny zábranami proti vjetí aut, je jich tam poměrně dost (těch zábran) a zpočátku je překonáváme pěšky vedle kola, čest výjimkám. Později to ale mnohé z nás omrzelo a opatrně zkoušíme tyto kulaté asi 12 cm vysoké roury nebo trubky projíždět a to i včetně dámské části naší „výpravy“ . Nutno dodat, že pokusy byly téměř pokaždé úspěšné. Bohužel sbírání dalších nových zážitků a zkušeností si něco kolem páté podvečer pak vystavuji sám utrum. Můj čas vyhrazený tomuto srazu se naplnil do puntíku, musím domů za jinýma povinnostmi a tak nezbývá nic jiného, než se někde v okolí Strážnice, s Cyklobandou rozloučit. A s pocitem děcka, jemuž vzali lízátko, odjíždím na vlak do Moravského Písku. No jo, bylo moc fajn, co fajn, přímo skvěle a příště bude určitě zas

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Kopřivnický Drtič 08

Někdy se člověk až sám diví, čeho je schopen....

9.8.2008

Vložil/a Krtek, 13.8.08 0:31

Rok od posledního Drtiče uplynul jako voda a tak ráno 9.8. nemám nic jiného v plánu, než naložit kolo na Láďovo auto, pak sednout do něj a navzdory nepříliš optimistickému vývoji počasí uhánět směr Kopřivnice. Zatím drobné dešťové kapky, ale hlavně šedočerná obloha pro nás měly být dostatečným varováním, že může být všelijak, jenom lépe sotva. Červík pochybností hlodal, hlodal, ale málo, jelikož výsledkem jeho hlodání bylo, že už po půl sedmé máme za sebou prezentaci na stadionu a z pod střechy sledujeme, jak padají z nebes provázky vody různé intenzity. Nedbaje ani na toto poselství, asi po hodince společně s 550 cyklisty, opouštíme relativní pohodlí stadionu a vyjíždíme na 125 km dlouhou trať s očekávaným převýšením kolem 3 000m s plánem - kam dojedem, tam dojedem, uvídíme. Už hned první sjezd vodnatou stružkou v terénu z Červeného Kamene dal tušit, že s nějakou velkou porcí km počítat raději nemáme. " Na nažehleném" čistém oblečení " závodníků" okamžitě přibyly tisíce drobných blátivých teček, aby bylo jasno, že patříme k sobě, kdyby někdo třeba nepostřehl na řídítkách zelené tabulky Drtiče. Čeho naopak valem ubývalo, bylo množství gumy na špalcích brzd. U projíždění větších či menších louží zbývalo jen věřit, že nebudou hlubší, než je pro kolo zdrávo. Není divu, že v dřívějších ročnících pro někoho těžké dilema nad brodem v Kozlovicích, zda jej projet středem nebo pěkně po suchu bokem, v tuto chvíli ztratilo smysl. Mnozí jej projeli s radostí a možná i s nadějí na aspoň částečnou rychloočistu kola. Menší potěšení ale působil pohled na špalky, protože dnes je to hlavně o nich. Po sjezdu od tajné kontroly k podjezdu ve Frýdlantu měli někteří starosti (a já možná nejvíce) , jak rozjeté kolo problém u něj vůbec ubrzdit. Však také na webu Drtiče byla poznámka, že ve Frýdlantu bylo v cykloprodejně vykoupeno v sobotu kvantum brzdící techniky.

Je to s údivem, ale za tohoto stavu tak trochu vítám skutečnost, že z Frýdlantu až na Lysou, krom krátkého sjezdíku z Ivančeny, nebudu brzdy vůbec potřebovat a že mi stačí své sjeté špalky vyměnit až nahoře na Lysé. Svůj omyl s odkládáním jsem naplno pocítil za tvrdých meteorologických podmínek na vrcholu, když se nebylo kam schovat do závětří před chladným větrem a notně sílícím deštěm. Pláštěnkou chráněná horní část těla byla celkem v poho, ale kraťasy mám durch mokré a díky větru zima byla tak dvojnásobná Byť se jedná o poměrně krátkou opravu, tak v Plesnivce mi dost dlouho trvalo, než mi přestalo vibrovat tělo, naštěstí teplý čaj to dost urychlil. Zároveň to ale urychlilo mé i Láďovo rozhodnutí pro ukončení dnešního putování po vrcholcích Beskyd. Rozhodli jsme se sjet do pohostinnějších končin v nižších nadm. výškách. Prakticky až na pár krátkých minutek nás doprovázel na celé prozatímní trase déšť, chvílemi dosti vydatný a my nejsme až tak otesaní, abychom se z této skutečnosti dokázali radovat.
Do Ostravice sjíždíme nejkratší trasou kolem Kobylanky a ač je převážně asfaltová, stejně si v čekárně na nádraží musím opět měnit špalky, tentokrát pěkně v závětří a pod střechou. Je to nutné, závěr jízdy v dolní části klesání od hráze, kdy mi došel i poslední zbytek gumy a nešlo nijak zahamovat fest rozjeté kolo, už raději nechci opakovat. V čase projíždění Ostravicí se zdálo, že se možná mraky roztrhnou, ale to byla jen taková finta, následná asi půlhodinová "přeháňka", rovnající se slabší průtrži mračen, dala rázem na jakékoli sluneční vyhlídky v době kolem 14. hod. zapomenout. Příjezd na stadion byl sice už beze srážek, ale i bez pocitu vítězství samého nad sebou (158. místo) jako po minulé roky i když, co se týče odhodlání, to jsem si vybral maximálně. Letošní pseudovítěz - počasí - byl vskutku šprýmař, jen co jsme kolem 16. hod. vyjeli z Kopřivnice , ukázala se na mnoha místech na západní straně krásně protrhaná modrá obloha a vlastně až do večera bylo nad Beskydami počasí jak na objednávku. Prostě krásně. Kompletní info na domovské stránce Drtiče http://www.cykloart.cz/drtic/2008/default.htm

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Po dlouhé době společný výlet. S Alešem Drahanou a Krasem

neděle 10.8.2008

Vložil/a Andy, 12.8.08 20:19

V poslední době jsem se docela dost rozjel. Začal jsem své ježdění chápat poněkud jinak než dosud a dopadlo to tak, že jestli jedu trasu o 70ti nebo 120ti kilometrech, v podstatě nevnímám. (Za což jsem si vysloužil od Aleše poznámku, že Radkovatím. Jistě tím nemyslel nic špatného.) Je to báječné, díky tomu se dostávám na místa, kam jsem si pro jejich větší vzdálenost od Brna donedávna netroufal - a koho by nepotěšilo, když se může pochlubit absolvováním cesty o více než 100km. Navíc to moje zpropadené kolo je samo o sobě dost rychlé a tím upgradem jsem ho ještě zrychlil, takže překonávání větších distancí už není žádný problém.
Přesto - nebo možná právě proto - jsem zatoužil vyjet si v úplné pohodičce, v klídku. K tomu jsem ale někoho potřeboval, kdybych jel sám, jel bych zase tím svým tempem. A protože vím, kdo mě dovede spolehlivě zpomalit, zavolal jsem Aleškovi, on nadšeně souhlasil, domluvili jsme si termín, v neděli jsem ho vyzvedl u něj doma v Blansku a udělali jsme si opravdu moc pěknou klidnou projížďku.
Z Blanska jsme vyjeli po cyklotrase 5117 do Petrovic. Cesta vedla lesem po klasické pěšině, trochu vlhké po sobotním deštíku. Z Petrovic jsme přeskočili po silnici do Žďáru a poněkud kamenitou cestou projeli pod Němčicemi do Ludíkova. Tam jsme najeli zase na silnici nahoru do Žďárné, kde jsem Aleška trochu přemluvil, abychom dojeli až do Suchého. Je tam moc pěkně, ze Žďárné je to skok, dali jsme si tam smažák s pivem a k dalšímu pivu ještě opečenou klobásu a bylo nám božsky. A ťapali jsme si úplně volně, povídali o všem možném, koukali kolem, já fotil a byla to paráda, přesně tak jsem si to představoval.
Ze Suchého jsme odjeli východně po trase 505, která nás dovedla na Jantarovou stezku č. 5. Po ní jsme dojeli lesem až do Sloupu. Kolem tamního nádherného kostela s úplně otřesnou střechou jsme vyjeli za obec a udělali druhou pauzu u vstupu do Sloupsko-Šošůvských jeskyní. Pak jsme se vydali působivým Pustým žlebem přes Skalní Mlýn zase zpátky do Blanska. Zatímco v Pustém žlebu jsem se konečně přiměl fotit (kolikrát jsem tam byl a fotek z tama mám minimálně), na Skalním Mlýně nevznikla fotka ani jedna. Mají tahle místa něco zvláštního v sobě...
Byl to vskutku vydařený výlet. Přesně podle očekávání a mého přání to byla příjemná klidná vyjížďka se spoustou povídání, vždyť jsme se s Aleškem neviděli určitě dva měsíce, možná i déle. Bylo na co koukat, bylo čeho užívat. Trasu a vůbec celý scénář připravil Aleš a připravil to báječně. Nezbývá mi tedy, než mu i touto cestou za tu hezoučkou neděli poděkovat.
A jeho ženě Evě taky. Jednak, že mi ho půjčila a jednak za ten fantastickej ovocnej koláč, kterého jsem si užil po návratu při kafi :)

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Výlet přes Studénku

neděle 10.8.2008

Vložil/a Bob, 10.8.08 21:32

Krásné nedělní ráno nás vytáhlo v 9.00 hodin na kola. Kamarád Vašek dorazil chvilku po deváté a vyrazili jsme směrem na Brušperk. Kolem Brušperské přehrady, kde jsem chodil plavat, když jsem dělal triatlon,na Starou Ves nad Ondřejnicí a dále přes Košatku, Petřvaldík do Studénky. Dojeli jsme ke zřícenému mostu a řeknu Vám, nebyl to pěkný pohled.Zrovna těžkou technikou vyprošťovali poslední vagon, který byl na lokomotivě. Byla tam spousta lidí. Dlouho jsme se nezdrželi, protože to byl opravdu hrozný pohled. Dále jsme se vydali směrem na Bartošovice přes Pustějov. Sedlnice jsme profrčeli bez zastavení a ve Skotnici jsme se rozdělili. Vašek slíbil, že bude doma nejpozději v půl druhé, tak fofroval. Já jsem se stavil v restauraci U žabáka na oběd. Vaří tam opravdu dobře. Pak jsem vyrazil na Kateřinice - Trnávku a Brušperk.
Když jsem jel směrem Kateřinice,jela přede mnou nějaká parta a tak jsem se držel za nimi. Dovedli mě až do Příbora a musel jsem se vracet. Při zpáteční cestě jsem odbočil dříve a byl příjemně překvapen. Dojel jsem na tak zvanou Hončovou hůrku, kde se nacházejí geologické nálezy různých zajímavých kamenů. Určitě se tam ještě podívám abych si to lépe prohlédl.Jel jsem kolem přehrady a protáhl jsem to kolem bydliště ještě do Frýdku-Místku na pivo ke splavu. Na kompjutru jsem měl u domu 85 Km a ke splavu a zpět je to 15 Km, tak jsem udělal třetí stovku v letošním roce.
Nainstalovat si na počítač programy pro Galerii se mi ještě nepodařilo. Pokusím se poslat nějakou fotku Andymu.

FOTOGALERIE k výletu
otevře se jako vždy v novém okně.


Po hřebenech Slaskich Beskid (PL) Skrzyczne - Barania Góra - Wisla

25.7.2008

Vložil/a Krtek, 8.8.08 18:28

K nejvyššímu vrcholu polských Slaskych Beskyd je z Havířova cesta trošku "trnitá" Otázka dne tak zní - jak se tam dostat? Máme dvě možnosti, (pominu-li auto) buď použít služeb polské železnice a do nejbližšího možného místa pod Skrycznym (Bialsko - Biala) se dopravit po polské straně vlakem. Prý nejsou s dopravou kol žádné problémy. Nejrychlejší je přímá trasa ze Zebrzydowic (kousek za Karvinou) nebo pak lokálkou z Pol.Těšína s přestupem na tutéž trať v městečku Chybie. Další polskou lokálku na krátkém, téměř rovinatém, úseku Těšín - Wisla snad můžu vynechat. Po českém území si lze úsek zkrátit také vlakem ( Havířov - Č.Těšín ev. Třinec ale pak do Wisly přes Ustroň už na kole. Aspoň si zahřejeme svaly na zdolání následného silničního průsmyku (silnice 942) - Przelacz Samopolska (934m.n.m.).(fialová ---) Sjezd do Szczyrku bude příjemný ale i bolestný kvůli ztrátě kupy výškových metrů. Do Szczyrku, jakožto východiskového bodu při cestě na zdolání Skrzyczného, vede ještě jedna trasa. Z Jablunkova (386m.n.m.""") přes hr.přechod Bukovec(455m.n.m.), ale to by znamenalo dát si hned \"ze startu\" dvoj-násobnou horskou prémii na Kubalonku (761m.n.m.), pak sjet do Wisly (392m.n.m.) a znovu nahoru na výše zmiňovaný průsmyk - Prelacz Samopolska. Bohužel, tomuto průsmyku se ve směru Wisla - Szczyrk nijak vyhnout nelze. Dá se však z něj \"nastoupit na hřebenovou trasu přes Malinowske skaly na Male Skrzyczne. Podrobnosti k této trase ale nemám. Co se mi ale podstatně vrylo do paměti je spodní část samotného výjezdu.
V době mojí návštěvy právě vrcholily lokální záplavy na Vých. Slovensku a ani v ČR si všude nebyli lidé jistí před vodou. Dle dnešní předpovědi ale srážky nemají padat žádné, dost starostí mi budou dělat i ty "dávno na zem spadlé", protože byť je mapě trasa namalovaná jako "cyklo", tak prim tady vyloženě hraje lesní technika a co ta dokáže v kombinaci s vodou, vím už i některých úseků u nás v Beskydách. Polští dřevorubci, intenzivně likvidující následky jarní vichřice, dali této cestě nefalšovaný charakter tankodromu. Varovné tabulky se zákazem vstupu a nastávající mlha jen podtrhují   morbidnost mého předsevzetí dostat se ještě dnes, za těchto podmínek, na vrchol Skrzyczného.(zelená ----) Své polínko "do ohně" navíc přikládá i velice rozvětvená síť lesných cest, ostře odporující znázornění na mapě a to není bůhvíjak stará. Důsledek toho, že zdejší lesáci si prostě nelámou hlavu s kopírováním už dávno vytvořených cest a hravě si zkracují úseky, kde to jen trochu jde. Nezbývá jen si tipovat, po které se vydat dál, což činím vždy po té od pohledu zachovalejší. Zabloudit však nelze, dobrým vodítkem je lanové vedení vleku vpravo, jen se musí sem tam protrhnout mlha, abych mohl spatřit jeho obrysy. Od místa, kde konečně přicházím k horní a vlastně i přestupní stanici této lanovky (tzv. Hala Skrzycenska) mi povaha cesty umožňuje dokonce i hupsnout na kolo pokračovat pomalu nahoru. Cítím se jak na široké dálnici, nezřídka je kameny zpevněný chodník široký i pět metrů. Už nemusím sledovat žádné lana a byť se cesta pomaly , tak jak stoupá nahoru, zužuje, podstatné je, že realita vzácně souhlasí s mapou. Sice orientační bod, v podobě vysílače na vrcholu, nemám šanci vidět ani náhodou, ale i tak jsem dospěl do cíle vcelku zdárně a nakonec i bez bloudění.
První dojem z vrcholu opravdu nic moc, opět díky mlze. Nebylo vidět nic kolem, jen jakýsi hranatý bílý kámen (cca 30x15x15cm), u kterého nebyl žáden rozcestník, jak jsme zvyklí u nás na významných vrcholech. A vedle na kopečku ohrádka s televizní anténou. Jak jsem po dalším podrobnějším pátrání zjistil vysílač i další objekty jsou na Skrzyczném umístěny nezvykle kousek mimo - za nebo dejme tomu pod vrcholem, ale z druhé strany mého příjezdu a v prvém momentu se tak zdálo, že vrchol je pustý. Definitivně ale padly mé naděje, jenž mi dodávaly sílu, někde na počátku stoupání, do zdolání téhle hory. Hnacím motorem totiž byla optimistická předpověď rosniček, že bude dnes polooblačno a teplo, takže jsem si bláhově představoval, že třeba až překlenu tuhle klemru, tak "nahoře" na mně bude čekat sladká odměna minimálně v pohledu na vrcholky kopců utopených v chuchvalcích mlhy. A myslím, že by bylo se na co dívat. Po krátkém posezení u horké kávy v zdejším "schronisku" (obdoba naší chaty Horské služby) se nepoučen dos"avadní kvalitou tras, vydávám na hřebenovou túru po červené TZ směrem na Male Skrzyczne. Za \"normálních okolností  by většinou nezalesněné okolí umožňovalo daleké výhledy do krajiny, díky čemu zpočátku trasa vypadá přímo učebnicově, navíc ji sem tam ji zpestřují větší či menší vodní jezírka. Idylka však netrvá věčně a později se hlavně v partiích kde stoupá, povrch mění hrubé kamení a moc k ježdění není. A v klesání kde není kamení, tam zas traktory vyjezdili hluboké koleje, ale ten kdo nešetří špalky na zablácených ráfcích, ten si užije. Tohle se týká už ale spíše úseku M. Skrzyczne - Malinowska Skala (1152m.n.m.).
Právě tady, jak jsem si později uvědomil, jsem se mohl ještě "zachránit" a sjet na průsmyk Przelacz Samopolska po červené TZ. Dál to totiž už bylo jen horší a horší, kameny a výmoly čím dál větší a postup pomalejší. Korunu všemu nasadilo setkání s kostrou (rámem) funkčního nákladního auta, jehož osádka se vydala nahoru do rezervace na borůvky. Způsob jakým na tom vehiklu překonávali terénní nerovnosti je pro mně dodnes záhadou. Taky bych rád viděl, co na to říká zdejší lesní stráž, když někdo takhle ničí kus jinak krásné přírody. Moc jsem z ní kvůli stále trvající mlze neviděl, ale i dojem z nejbližšího okolí stál za to. Vývraty zbavené balů hlíny a další sic stojící, ale polámané  stromy působily jak kulisy z filmu Pán prstenů. Říkám - za pěkného počasí bych tady ulovil dost foto úlovků ale...Ale já tvrdohlavě pokračuji na kótu zvanou Barania Góra (1214m.n.m.), neboť jsem několik stovek metrů zpět naivně pohrdl odbočkou na kótě Gavlas (1077m.n.m.), která by mně "snesla" po žluté TZ (po tečkách.)..do údolí ř""""""íčky Biala Wiselka, čímž si peču na sebe v tuto chvíli doslova peklo na zemi. Musím nastoupat po úzkém, nevím zda víc kořenovém než kamenném chodníku, přes různé \"hupy\", více jak 200 výšk. metrů. Dochází mi voda, čas vyhrazení na zdolání trasy někam vyšuměl a z dálky se začíná  ozývat hřmění. Po dosažení zalesněného vrcholu Baraniej Góry zjišťuji, že bych za dobrého počasí mohl využít služby rozhledny, jenže dnes byla mne a asi desítku pěších turistů, kteří se tady z ničeho nic objevili, k ničemu. Podobně bez užitku mi po další asi 2 km \"sjezdu\" sloužilo mé kolo, jenž potupně tlačím z kopce dolů. Sešup ke schronisku či hotelu Przyslop vedl po \"formanské\" cestě, jak široké (asi 2m), tak i kamenité, navíc solidně smáčené stékající dešťovou vodou, zadržovanou mechem ze srážek z minulých dnů. Když už jsem u té vody, kousek od chodníku, po němž jsem se lopotil nahoru, téměř pod vrcholem Baraniej Góry, pramení Biala Wiselka a někde po cestě z něj jsem se motal docela blízko i kolem zřídla a počátečných potůčku Czarne Wisielky, budoucích to hlavních zdrojů legendární polské řeky Wisly.
S úlevou pak vítám proměnu kamení v alespoň blátivou  cestu, která se nakonec mění v asfaltovou. Moc k ježdění to sice dnes v téthle části hor nebylo, ale musel jsem si to zkusit, aby měla duše klid...Vím z Beskyd, že existuje skupina bikerů, kteří takovéto terény zvládají levou zadní (ale ti asi na weby, jako je tento, nechodí). Radím proto se zdaleka vyhnout úseku z M. Skrzyczného až po Przyslop, pokud nechcete tlačit x km jako já. Což o to, já už jsem za ta léta zvyklý, ale někdo  se slabší náturou by to nemusel "rozchodit". Rychlejší jízdu si můžu dovolit až pod hotelem na Przyslopu, kde začíná asfalt. Než se na něj však dostanu, musím zdolat já i hoteloví hosté asi km blátivé cesty, což se hned tak někde nevidí. Ale pak už mi je hej. Dlouhým rychlým sjezdem se dostávám dolů do údolí nad městečko Wisla, doprovázejíc tok už celkem mohutné Czarne Wisielky, jenž se nad Wislou v Jezióre Ciernianskym spájí s říčkou Biala Wisla a z přehrady už vytékají pod společným jménem Wisla, aby se vydaly na předlouhé putování přes celé Polsko. Já mám před sebou mnohem kratší trasu. Zdolám ještě průsmyk Kubalonku, přejedu Istebnou, a přes hr. přechod Bukovec se vracím zpátky do ČR. V sousední obci Bukovce - Písku si všímám spousty zachovalých roubenek, zvažuji se zde někdy vrátit a v klidu co to zdokumentovat. V Jablunkově mi čekání (asi 30 min.) na vlak do Havířova připadá moc dlouhé a proto si krátím čas jízdou na kole do Třince. Příjezd domů něco po 20.15 hod. Délka trasy 123 km, čistý čas jízdy 9 a půl hod., prům. rychl. 12,9 km, max. 62, 4 km/hod.

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


Přejezd Pálavy

aneb Jak jsem jel kamarádce pro cigarety...

sobota 2.8.2008

Vložil/a Andy, 5.8.08 22:14

Bylo nebylo. Už minulou neděli Hanka sbalila děcka a odjela s nima na chatu do Vojkovic, aby tam společně přečkaly letní žáry a unikly tak městskému peklu. A že naše kamarádka Radka měla dovolenou, vzala svou dceru Kristýnu a byla tam s nimi. Já tam byl taky, dojížděl jsem z tama do práce a konečně taky pracovně něco najezdil - ale to je jiné téma... :)
V pátek večer Radce docházely cigarety, tak jsem se nabídnul, že jí nazítří dojedu. Opravdu jsem měl původně v úmyslu zajet jen dolů do Vojkovic, nanejvýš do Židlochovic. Jenže kolo se mi tak nějak rozjelo, chytl jsem to své tempo a když jsem na blízkém obzoru viděl siluetu Pálavy... zkrátka se Sršněm najednou nebyla rozumná řeč a tak - než bych se s ním hádal - jsme prostě jeli.
Na lednickém srazu jsme Pálavu přejeli z Perné přes Klentnici do Pavlova, tentokrát jsem to vzal přesně opačně - nějak se mi po tom rovinatém dojíždění do práce zastesklo po troše stoupání. Nad Pavlovem jsem si zase užil ten krásný výhled dolů na nádrže a u Klentnice se zastavil na kofolu. Bylo tam vos jak nadělaných a já si s nimi dobře pohrál. Na dně sklenice jsem nechal trošičku kofoly a jak vosa vlétla do sklenice, trochu jsem ji oklepal. A když si vosa sedla na okraj sklenice, šprtnul jsem ji dovnitř. Buď si pak zaplavala nebo stačila vzlétnout a pak jsem ji oklepal o sklenici. Dost dobře jsem se tím bavil.
Pak jsem sjel dolů do Perné a přes Horní Věstonice se vrátil do Dolních Věstonic a vyhlásil návrat. Sotva jsem ale najel na hráz směr Strachotín, musel jsem zastavit. V protisměru jela nekonečná kolona motorkářů, měli srazovou jízdu. Bylo jich - jak jsem se později dověděl - skoro dva tisíce, trvalo to dobrých patnáct minut, než projela aspon ta největší, hlavní skupina. V tom kraválu a smradu se prostě jet nedalo, to jsem raději zastavil a počkal.
No - i tak to ale bylo prima. Říkal jsem si, že by nebylo špatné Radce ty fókačky dovézt z nejvzdálenějšího místa trasy, ale v Klentnici nebyly a v Perné se mi nechtělo zastavovat, byv perfektně rozjet v klesání z Klentnice a tak jsem jí je vezl z Horních Věstonic. Očekával jsem u ní absťák, ale ustála to.
To jsem si tu cestu mohl i protáhnout...

FOTOGALERIE k výletu
otevře se, jako vždy, v novém okně.


 

Diskuse k výletům:

O srazech a výletech

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!