: : Sraz Cyklobandy : : © Cyklobanda.com : :

Hradec nad Moravicí

22. - 25. května 2014

Pořadatel/é Tento sraz připravili:

Krtek, Asterix, Zdeněk

 

(140704 Krtek) Letošní jarní sraz, situovaný do kempu Kajlovec v Hradci nad Moravicí, měl věru zajímavou „předehru“. Postaralo se o to hlavně počasí, jenž si předsevzalo, že dle předpovědi rosniček v termínu srazu nebude „dělat“ nic jiného než spouštět z nebes proudy deště. Z důvodu této katastrofické předpovědi a i proto, že již od začátku týdně opravdu hodně pršelo, došlo k rozhodnutí poprvé zrušit sraz z důvodu počasí a přesunout jej o týden později. To už s předpovědí vypadalo o hodně růžověji a taky to i tak dopadlo. Ale pěkně po pořádku.

Kemp Kajlovec některé účastníky srazu přivítal již brzy po čtvrtečním poledni, jako by se nemohli dočkat, až to „vypukne“. Zdeněk s Krtkem, kteří měli pořádání srazu na starosti, přijeli až kolem 17° hodiny. Na místě mohli jen spokojeně konstatovat, že si ti dříve dorazivší dovedli sami zařídit záležitosti kolem ubytování a že jim tak trošku sňali trošku starostí z beder. Organizačnímu „týmu“ malinko zkomplikovalo hned ze „startu“ jisté nedorozumění ohledně objednaných špekáčků. Ale nečekaná vstřícnost majitelů kempu hravě vyřešila tento drobný nedostatek. Pak společně s nimi a i s později dorazivšími Cyklobandity, jsme pak tyto uzenářské výrobky v prostranství kempu opékali. Obstarat dřevo k ohni zde není žádný problém a opékací náčiní bylo k dispozici u ohniště, takž prostě pohoda.

A aby bylo ještě lépe, tak se do toho „připletla“ odkládaná oslava Krtkových padesátin, která pak ještě pokračovala po hodování u ohně hodováním ve společenské místnosti zděné budovy v kempu, kde byl na hlavním menu dort, věnovaný oslavenci Krtkovi. O slavnostní náladu tak bylo postaráno na celý večer. Není ale tajemstvím, že nebýt narozenin, dopadlo by to stejně, neboť čtvrteční večery na jarních srazech bývají vždy „dlouhé“, spousta z nás se od podzimu navzájem neviděla a je o čem si popovídat. Třeba i o tom, co nás čeká v pátek ráno.

A to prozradím hned v dalším odstavci. Čeká nás netradiční etapa, totiž na podnět hecu někoho z Cyklobandy, se pokusíme zdolat trasu o délce 100 km. Tak dlouhou trasu jsme zatím na srazu ještě nejeli, proč to pro jednou nezkusit, dokud jsme ještě jakž takž na vrcholu svých sil. Že se naše trasy budou v budoucnu jen zkracovat a výškový profil jen zmenšovat je nasnadě, nikdo z nás nemládne.

Čeká nás tedy dnes dlouhá cesta, ale velkou časovou rezervu si nějak nevytváříme, jako bychom si již od rána věřili, že to „dáme“. Trasa povede tam i zpátky stejnou cestou, je prakticky po rovině a kdykoli je možnost použít služeb vlaku, navíc nám majitel kempu nabídl nevšední pomocnou ruku v tom, že nás v případě potíží odkudkoli doveze dodávkou zpátky do kempu. Z kempu tak vyrážíme v obvyklou dobu výjezdů na srazech, něco po deváté hodině. Z počátku nás čekají samé příjemné „věci“, jako je jízda po proudu řek Hradečné a Moravice až do Opavy a taky vítr do zad. Na předměstí Opavy bravurně zvládáme malou turistickou „vložku“ v podobě zdolání schodů přes železniční trať.

Tato „překážka nás čeká i na cestě zpátky a v průběhu srazu ještě nejméně dvakrát. Ale je to stále lepší než zajíždět do centra Opavy a tam se městem proplétat, byť po cyklostezkách. Městského provozu sice stejně nejsme úplně uchráněni, ale je to jen kousek, než se dostaneme na nábřeží řeky Opavy. Obě dominanty stejného jména nás teď budou chvíli doprovázet, avšak ruch města registrujeme jenom pohledem od řeky. Více vnímáme cyklostezku, vinoucí se souběžně se záhyby řeky po krásně upravených březích. Výhledům na řeku nebrání žádné křoviny, tady by bylo radost jezdit donekonečna tam i zpátky. A my tady zpátky ještě jednou pojedeme, takže těšení je na místě.

Město Opavu opouštíme jízdou rozsáhlým parkem, který sdílíme s hojným počtem příznivců in-line bruslení, Opava je tímto proslulá. Za parkem se dostáváme na cyklostezku, jenž je vhodná jen pro cyklisty, takže ji vlastně máme jen pro sebe a občas nějaké ty pěší na procházkách se psy. Stoupáme proti proudu řeky Opavy, ale spíše máme dojem, že se jede z kopce, byť v tom má trošku prsty opět vítr, foukající nám do zad.

Pohled na řeku občas překrývají křoviny, ale i tak jsou sem tam patrny četné meandry. Ty české vypadají navlas stejně jako ty polské, hranice vede víceméně středem řeky a jen málokde „uskočí“ pár metrů do vnitrozemí toho kterého ze sousedních státu. Cyklotrasa nemá chybu, vede krásným, tichým krajem, většinou je nově vybudována, pokud sem tam využívá stávající komunikace, tak s opravdu minimálním provozem. Cesta nám tímto prostředím příjemně ubíhá a nám nezbývá než konstatovat, že mělo by to takhle být po celých 100 km, tak to bude víc jak „brnkačka“.

Ale my víme, že tak snadné to nebude, minimálně bude třeba jet zpátky proti větru, ale ve skrytu duše tajně doufáme, že se po poledni vítr aspoň trošku utiší. Zatím prakticky „plni sil“ necháváme bez zájmu hospody po cestě, na některé byly příliš brzo, některé zase byly ještě zavřené. Zastavujeme až ve Skrochovicích, u restaurace „U pustého mlýna“, po cca 27 km od ranního výjezdu. Na jídlo to bylo sice ještě brzy, ale vůně podávaného jídla ve zdejším bufetu byla tak lákavá, že tuším všichni podlehli těmto chuťovým svodům a dopřáli si trošku včasnější oběd. Rozdíl v rychlosti nachystání již připraveného jídla a jídla, které bylo nutné uvařit, se bohužel zde zákonitě projevil.

Zatímco většina již měla dávno své porce spořádané, některým jídlo ještě bublalo“ v hrncích, což v době objednávek nemohli tušit a tak čekající (hladoví) učinili rozhodný krok a poslali nás ty „najezené“ na pokračování do cílového místa za zdoláním vytýčeného cíle. Shodou okolností na jídlo čekaly skupinky dospělých s dětmi, které až tak nepočítali s absolvováním celé trasy. Vědělo se, že kdykoli může přijít okamžik, kde se rozhodnou počkat na nás na příhodném místě, až si my ostatní „odbudeme“ své a zpátky se zas vrátíme společně. Takže větší část z nás se vydala směrem ke Krnovu a pak k Městu Albrechticím. Ti, co zůstali ve Skrochovicích, se po spořádání jídla taky vydali tímto směrem až k Petrovu rybníku u Krnova. Zde se, vzhledem k tomu, že vítr vůbec nezeslaboval, raději se po cca 40 km ujeté trasy otočili zpátky a pomaličku pokračovali stejnou cestou zpátky k Opavě.

Skupinka pokračující dál přes Krnov si posléze užívala parádní cyklostezky kolem a proti proudu řeky Opavice. Cyklostezka je situována v klidném prostředí a pěkně udržovaná. Projelo se Krnovem, Krásnými Loučkami, Linhartovy a kousek za nimi na nás čekala kýžená „padesátka“. Cestou k cíli jsme zjišťovali, kdo z nás má průměrně nejpřijatelnější počet ujetých km na tachometru a vyšel nám z toho Yaris, takže od údajů jeho tachometru jsme se všichni „odrazili“ a jeli tak dlouho, až tam tu padesátku měl. A kdo náhodou neměl, mohl si to kdykoli na trase nadjezdit, ale většina měla spíše „přes“. Na „otočce“ na nás padla jistá „úleva“ z částečně zdolané mety, základ byl položen, teď už jen „nějak“ se dostat zpátky „domů“ do kempu. Pro úspěšný návrat každý něco posvačil a už se těšil na navzájem si slíbené kafe v Krnově, na které jsme se těšili více jak na „frťana“, který by připadal v úvahu při podobných příležitostech.

Není známo, zda chuť na kávu má vliv na prodlužování vzdálenosti, ale těch cca 10 km do Krnova nám připadalo nějak dlouhých, ale zvládli jsme to a kýžené kávy se dočkali. Na krnovském náměstí jsme potkali starého známého Asterixe, který měl ještě pracovní povinnosti. Ty mu zabránili jakožto třetímu členu týmu organizátorů v tom, aby nás provedl cyklostezkou mezi Krnovem a Městem Albrechtice. To, že jsme dojeli až sem, ale znamenalo, že bylo na místě věřit jeho doporučení, že trasa je dobře značená a není kde zabloudit. Asterix se v době našeho příjezdu na náměstí zrovna vracel kolem nás z práce domů a tak jsme jej samozřejmě popohnali, ať kmitá. Než dopijeme kafe, ať je zpátky u nás. Ale tak veliké porce kávy přece jen krnovští zatím nedělají, aby se to dalo stihnout. Zatímco Asterix doma honem házel do brašen „saky paky“ potřebné na sraz, my si to míříme přes hráz Petrova rybníka k Opavě. Malá zastávka na další svačinku na pěkném cyklo odpočívadle u kaple u Broumovic se vyplatila zejména Krtkovi, který zde neplánovaně našel kešku. Prostě mu místo připadalo tak, že by tam mohla být a fakt tam byla.

Další zastávkou na občerstvení a nasbíraní potřebních sil k návratu se pro nás staly opět Skrochovice, přesněji restaurace, u které jsme se zastavili dopoledne na oběd. Na našem „menu“ však tentokrát namísto jídla byla převážně kofola, byl celkem slunečný den a tak se žízeň občas hlásila důrazněji o slovo. Mezi tím, co jsme ji „hasili“, tak opodál po cyklotrase „profrčel“ Asterix, jenž se až do Opavy divil, jaké že tempo jsme asi museli nabrat, že na nás celou dobou od Krnova nenarazil. A my byli zatím „zašiti“ v hospůdce, jak je popsáno výše. Protože z místa, kde jsme seděli, není na stezku vidět, tak jsme o něm taky nevěděli. Opětovné setkání tedy proběhlo až u lanového parku v parku v Opavě.

Není známo, kdo dříve zaregistroval cestou „tam“ tyto super „lanohrátky“ pro děti, zda dospěláci a nebo děti samotné, ale staly se skvělou motivací pro děti, které z toho neustálého šlapání proti větru z Krnova měly trochu „skleslou“ náladu. Ale jak slezly z kol a rozběhly se po lanech, rázem veškerá únava byla ta tam a vůbec nebylo znát, že mají v nohou kolem 60 km. Nedaleko této atrakce, na fotbalovém stadionu města Opavy, se pro ty odrostlejší vyčlenila taky jedna „atrakce“, kde se podávalo pivčo a kofola, takže si postupně každý přišel na své.

Děti hrátky na lanech povzbudili natolik, že cestu z Opavy až do kempu v Hradci zvládli úplně bravurně, našlapaly dohromady poctivých 80 km. Zdálo se, že po návratu do kempu budou mít „utrum“, ale dál skotačily jako obvykle, prostě nemáme v Cyklobandě líné děti. Je znát, že je rodičové vedou tím správným směrem.

Sobotní putování nepředstavovalo zdaleka tolik km jako při včerejší stovce. Ostatně další podobný pokus se už vůbec neplánuje, zkusilo se to, vyšlo to, tak proč si to kazit nějakým případným dalším nevydařeným pokusem. Některé děti, které včera neprojeli celou trasu, byli večer chviličku trošku z toho smutné, nevídané, jak rychle jim „otrnulo“. Dnes si vše můžou vynahradit „kocháním duše“. Trasa povede po zámcích ve zdejším kraji a hned ten první v Hradci je nadmíru atraktivní. Krátké stoupání k němu po serpentinách možná po včerejšku trošku bolelo, ale když se vyjelo na nádvoří, tak byla únava, po spatření nevšední architektury zámku, rázem zapomenuta.

Našemu pohybu po nádvořích asistovalo hřejivé sluníčko, dodávající ještě větší lepost tomuto historickému skvostu. Lepost výskytu členů Cyklobandy ve volně přístupných prostorách zámku již měla na celé dění jen pramalý vliv. Vědě, že bez nás to tady taky půjde, tak po cca 3/4 hodince a po zhotovení spousty záběrů opouštíme hodně strmým sjezdem toto šlechtické sídlo. Chceme pro změnu „prošmejdit“ ještě taky jeho parádní parkové prostory, rozprostírající se kolem řeky Moravice. Oklikou se dostáváme do podzámčí z jiné strany, kde dokupujeme ještě nějaké zásoby na naše dnešní putování a opět navazujeme na již známou cyklostezku kolem řeky. Té se držíme až do Branky u Opavy, tam odbočujeme doprava přes most směr Raduň.

Ta je ovšem ještě daleko, nejprve musíme zdolat ne úplně lehké pozvolné stoupání do Chvalíkovic a později do obce Vršovice. Za zdlouhavý výjezd jsme ovšem brzy odměněni krásným sjezdem, škoda jen že po hlavní silnici obce. V Raduni neomylně míříme k asi nejznámějšímu fotogenickému místu v okolí a to k jezírku, v jehož pozadí se skvostně vyjímá zámek Raduň. Opět přichází na řadu „cvakot“ foťáků a cvrkot kamery, škoda nechat takové pěkné obrázky tady jen tak, když můžou udělat člověku potěšení někdy později doma, až nebude třeba na ježdění na kole ani pomyšlení.

Jelikož se už blížila doba kolem poledne, nastal čas ohlídnout se po nějakém občerstvení. Jako vhodné se nám jeví to nedaleko s předzahrádkou, což je pro nás vítaná věc, aspoň bude kde odložit kola. Akorát že hospůdka má drobnou chybu a to, že má ještě zavřeno. Personál byl však již přítomen a tak se nám povedlo „vnutit se mu do přízně“ a po chvilce už jsme seděli na lavičkách pod plátěnými deštníky každý u své sklínky. Naše radost však netrvala dlouho, hřmění za kopci bylo jasného původu a pohled na oblohu na příslušné straně byl rovněž jasný. Pro nás to znamenalo rychle se rozhodnout, zda v klidu dopijeme to své a pak počkáme u dalšího pod střechou, až se bouře přežene, s tím, že možná nestihneme domluvený oběd v Kravařích. A nebo riskneme nějakou tu dešťovou kapku a do Kravař to stihneme před hlavní bouřkou.

Zvítězila druhá varianta, takže sedáme na kola a pádíme z kopce směr „oběd“ s výrazným větrem a hřměním v zádech. K zámku v Kravařích přijíždíme za prvních kapek a v malých skupinkách, avšak právě začínající déšť měl zřejmě „prsty“ v tom, že skupince, která byla v tu chvíli kolem Krtka, dopřál menší neplánovanou projížďku centrem města za bubnování dešťových kapek. Krtek si ve spleti cestiček u zámku spletl odbočku k restauraci, takže nastanuvší krátkou přeháňku pak strávil on a několik dalších Cyklobanditů namísto pod střechou restaurace pod střechou autobusové zastávky. Krtkovi se omyl po ustání deště naštěstí povedlo napravit, byl z toho trošku smutný, ale děti od Lenky mu vrátily náladu vtipkováním, že už se dnes večer nemusí sprchovat.

Jak píšu výše, z bouřky se stala jen neškodná krátká přeháňka a tak se nakonec všichni „slézáme“ v restauraci, kde máme zajednaný oběd. Zde nás mile překvapila nabídka personálu, že jsme si mohli nabrat libovolné množství chutné polévky z mísy v rámci meníčka. Po obědě nás čeká další milá událost a to příjemné oteplení, tudíž krátké trika mají přednost. Za takového fajn počasí se pomalu vracíme parkem k místnímu zámku. Ten taky vypadá moc hezky, je krásně upravený, rovněž jako jeho parkové prostory, kterými se přesouváme až ke splavu na řece Opavě. Park prakticky objíždíme celý a jinou cyklostezkou míříme do Velkých Hoštic. Zdejší zámek již není tak honosný, jako ten předešlý, přesto je krásně zrenovovaný a je se na co dívat. Že se zámek líbí, svědčí i probíhající svatební obřad v jeho prostorech.

Od zámku odjíždíme cyklostezkou , která nás po chvilce putování rovinatou krajinou dovedla opět k řece Opavě, kde máme možnost registrovat, kam až sahala voda při minulo týdenních deštích. Nutno konstatovat, že známky toho, že cyklostezka byla cca 20 cm pod vodou, byly patrné ještě po týdnu. Dnes nám však žádné povodně nehrozí, je opět krásně slunečno a není divu, že po průjezdu předměstím Opavy rádi využíváme občerstvení u kruhového objezdu na výpadovce na Hradec. Není kam spěchat, času máme dost, program tras máme vyplněný a do večera daleko. Únava z krátké a nepříliš kopcovité trasy tudíž skoro žádná, spokojenost sama. Po občerstvení si pak dáváme malou terénní vložku kolem místního jezu, aspoň nemusíme jet úplně stejnou trasu zpátky z Opavy jako včera.

Ale cyklostezka kolem Moravice opravdu neomrzí, vede moc pěkným prostředím a hlavně mimo jakýkoli automobilový provoz. V centru Hradce projíždíme hlavní křížem a kolem říčky Hradečné, částečně po asfaltu, částečně terénem se pomalu, ale jistě blížíme ke kempu. Škoda posledního, cca 1 km dlouhého úseku, jenž vede rušnou silnicí, tady bylo opravdu třeba dávat na auta pozor, jinak to byla oba dva dny celkem cyklistická selanka bez aut. Trasy máme tedy projeté, nikdo se nám neztratil a ani nezranil, což se taky k dobru počítá. V sobotním večeru kemp zalila pořádná dešťová vlna, ale to nám již nevadilo. Sedíme si pěkně v suchu ve společenské místnosti kempu, koukáme na právě probíhající MS v hokeji a probíráme čerstvé dojmy z celkem povedeného srazu. Bylo dobře, víme, že příště bude minimálně stejně a je na co se těšit ....jako pokaždé.

 
Pozn. admin.: Text ani popisy fotek neprošly jazykovou ani stylistickou korekturou.

 

Diskuse ke srazu:
O srazech a výletech

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!