: : Sraz Cyklobandy : : © Cyklobanda.com : :

Mohelnice

23. - 28. srpna 2008

Tento sraz připravili:

Ája a Mirek

 

(131127 Krtek) 14. sraz v Mohelnici byl naplánován narychlo, jako varianta na „zalepení díry“ po náhlé rezignaci Jarykově na pořádání srazu. Přesto, že nově oslovení pořadatelé Ája a Mirek „šili na poslední chvíli sraz hodně „horkou jehlou“ na jeho průběhu to nebylo vůbec znát.

Za jeho bezproblémové a bezchybné uspořádání jim všichni skláníme hlubokou poklonu, za co všechno konkrétně, to se dozvíme v článku, takže vše pěkně po pořádku.

Valná většina účastníků srazu dorazila do kempu v Mohelnici již ve čtvrtek v podvečer, jako by se již nemohla dočkat, až to opět vypukne. Vítací protokol proběhl jako obvykle ve velice srdečním tónu a ani s přibývajícím nočním časem se nikomu nechtělo jít spát.

Nakonec přece jen zvítězil pocit zodpovědnosti, abychom na zítřejší páteční trase byli vůbec k nějakému rozumnému použití a rozlezli jsme se „na kutě“.Páteční ráno nás hřeje těšení na první společně ujeté km po delší době. Ája a Mirek se poté nijak nezdržovali oficiálními zahajovacími „proslovy, jenž přísluší dle tradice organizátorům srazu a rovnou se vyrazilo na trasu.

Oni raději jezdí, než mluví, stačí se podívat na jejich ročně najeté km, to mluví za vše. Na druhou stranu, když něco poví, dobře se jim naslouchá. Kemp opouštíme kolem půl desáté a jedeme směr Loštice. Co tam? Ne každého hned napadne, že za Lošticemi se skrývá artikl, který je každému znám od útlého dětství pod názvem „Olomoucké syrečky. A my se jedeme podívat právě za nimi.

Do továrny, kde se vyrábí ty současné, nás bohužel nepustí z hygienických důvodů, ale zato nás rádi provedou muzeem, věnovaným výrobě tvarůžků, jenž sídlí v budově v bezprostřední blízkosti, prakticky přes dvorek, neboť se jedná o uzavřený trakt. Tvarůžkoví labužníci si pak mohli ještě nakoupit syrečkové výrobky na cestu v podnikové prodejně a věru, bylo z čeho vybírat. Z Loštic pokračujeme podél dolního toku řeky Třebůvky k další vyhlášené lokalitě tohoto kraje, k hradu Bouzov. Popisovat hrad Bouzov by bylo nošení dříví do lesa, proto jen zmínka, že než jsme se k němu dostali, bylo věru hodně silně zabrat do pedálů.

Až tak, že než jsme vyrazili na částečnou prohlídku hradních prostor, tak si sedáme v jedné ze stylových podhradních předzahrádek a nezvykle po ránu zasycujeme svá žíznivá těla pěnivým mokem. Asterix se Zdeňkem nám k tomu tajemně líčí, jak je „přepadla“ veverka, která z ničeho nic, jen tak před nimi spadla ze stromu. Po občerstvení se vydáváme „dobýt“ hrad Bouzov.

Většina z nás si vystačila s promenádou po nádvoří, akorát Asterix byl vyslán sám o sobě na hradní věž, aby nám posléze zprostředkoval skrze fotky a video, o co všechno jsme se ochudili. My, co zůstáváme rádi na zemi, pak později nacházíme celkový nejlepší výhled na hrad ze silnice vedoucí ke starému pivovaru.

Touto silnicí a později úzkým, ale hladkým chodníčkem mezi poli se jedeme dlouhou chvíli z kopce, až se najednou máme dojem, že jsme někde na Ukrajině a nebo v jiné ruské enklávě. Před námi stojí krásný a udržovaný pravoslavný chrám, decentně barevně sladěný, jen rozlehlostí připomíná menšího bratříčka v porovnání s těmi z Východu. Nacházíme se v obci Řimice a tento chrám byl jistý čas sídlem hlav naši „pobočky“ pravoslavné církve, která sem přesídlila z Prahy.

Stavba se stala krásnou dominantou obce, chrám tohoto typu jen tak někdo z nás u nás nečekal a bylo to prima osvěžení našich vlastivědných vědomostí. Ty jsme si naopak nerozšířili návštěvou Mladečské jeskyně, které by jistě byly také vítaným obohacením. Jenže vzhledem k tomu, jak se na trasách loudáme, bylo nutné nějak smazat časové manko. Volíme tedy vynechat její návštěvu, byť jsme dojeli až k jejím vratům.

Abychom udělali obci aspoň nějako útratu, stavíme se zde na oběd, už i tak bylo načase. Po obědě opět sedáme na kola a po klidných cestičkách se přesouváme směr Litovel. V samotném městě to již až tak klidné s automobilovým provozem není, dalším naším cílem je totiž místní známý pivovar, s vyhlášenou Pivovarskou hospodou a k němu musíme napříč částí města.

V Pivovarské hospodě ochutnáme místní chmelové speciality, ale jenom tak trošku, neboť nás čeká několik náročnějších stoupání k zámku Úsov. Někde v půli této trasy si děláme další pauzu, tentokrát však v tom nemají prsty nápoje, ale Milka s Yarisem. Přišli nás pozdravit na sraz, Yaris stylově na kole. Po své autonehodě, co měl z jara, to byl od něj odvážný čin a zaslouží uznání, že se dal tak rychle „do kupy“. Že je to opět on, nasvědčovalo i to, že po krátkém čase, co jsme se po vítání rozjeli, tak opět vytáhl svou kameru a za jízdy „točil“ na kole. Večer v kempu pak bylo na co vzpomínat.

Naše sobotní ráno krom budíčku rozjaří ještě jedna milá událost a to přivítání se s rodinkou od JanaHonzy a také s Hrazdovými a jejich malým Honzíkem, alias Hopíkem. Malý mrňous ještě na výlet s námi ještě nemá pomyšlení, ale už teď se na každého z nás usmívá.

Program sobotní trasy měl jako první trasový bod hrad. Skoro jako včera Bouzov. Tam se těšili všichni, dnes však pojedeme na hrad, kam nikdo nechce. Jedeme totiž na hrad Mírov, kde sídlí nejpřísněji střežená věznice v naší vlasti. Aby bylo jasno, vidět jej chceme, ale dovnitř raději ne. Každý z nás, když se k hradu blížil, si jistě v duchu připomněl příběh vězně Kájínka, který jako jediný z něj uprchl. Možná utíkal zrovna některým z míst, po kterých se nahoru k hradu blížíme. Hrad, přebudovaný na věznici si nejprve prohlížíme z cca 100 m vzdálenosti od vstupní brány a pak ještě několikrát se vzdálenějších pozic, z pahorků kolem něj, odkud je na něj celkem dobrý výhled.

Postupně se ale čím dál víc vzdalujeme od Mírova přes různé kopečky. Míjíme moc hezkou krajinu kolem a taky současně dostáváme dost zabrat, jako třeba při stoupání ke Krchlebům. V takovém kopci člověk snadno zapomene na nějaký Mírov a po sjezdu do Bozéňova, po dosti vydroleném asfaltu, myšlenky na něj vypudí úplně. V Bozéňově stavíme u Restaurace Koliba na krátkou občerstvovací pauzu na pivčo a kafe. Pivo tam mají standardní jakosti a chuti, ale kafe přímo vynikající, jedna členka Cyklobandy jí dala jedničku s několika hvězdičkami.

I v další část článku se bude dost prostoru na chválu. Jednak dál sjíždíme mírně z kopce dolů, to se chválí samo o sobě a jednak projížděné údolí, vinoucí se kolem Bušinovského potoka, je prostě prima na pohled. Sjíždíme až do obce Lupěné, zde máme možnost využít nečekané časové rezervy před plánovaným časem oběda v Postřelmově a tu využíváme na projížďku po krásné nové cyklostezce. Ta vznikla hlavně díky přemístění železniční tratě v úseku Zábřeh - Česká Třebová.

Opuštěné drážní těleso, jak se někdy říká tomu násypu pod kolejemi, bylo využito na stavbu cyklostezky a ta dělá teď radost namísto mašinkám nesčetným cyklistům a příznivcům in - line bruslení. Velice hezké okolní prostření a putování kolem toku Moravské Sázavy nenechalo nikoho z nás chladným a moc moc jsme si tento úsek užili.

Naší kochačku z nové trasy ukončujeme v Hněvkově, kde přejíždíme na opačnou stranu řeky a vracíme se po opuštěné místní silnici opět do Lupěného. I tato silnice by hravě snesla parametry cyklostezky, auto jen sem tam, prostě pohoda. Postupně jak se přesouváme dál od obce Lupěné, stoupá provoz na silnici, neboť se blížíme k městu Zábřeh. To se snažíme pokud možno objet a nebo projet co nejvíce bokem a pak již hurá do Postřelmova k Restauraci na Špici.

Tato restaurace je vyhlášená tím, že tu dobře vaří, tak uvidíme. Po hodince strávené nad obědem můžeme zdejším kuchařům opravdu vykřesat poklonu, jídlo moc chutnalo, zejména bramborové knedlíky plněné masem a podávané se zelím byly prostě moc fajn.

Ne že by se to stávalo tradicí, ale dost často trasy vedou tak, že namísto lehkého „vyklusání“ po obědě po rovinkách, tak my se vrháme do kopců. I tentokrát nás čeká jeden solidní přes Kolšov, směr hrad Brníčko. Na nepřízeň osudu za vyvinutou námahu ze stoupání na něj, si ale nemůžeme stěžovat, neboť po překlenutí horizontu, už je hrad Brníčko krásně vidět a taky se nám dostává hodně poutavých a zajímavých pohledů na kraj, jeden hezčí od druhého.

Věru fajn prostředí si na postavení svého nedobytného sídla zdejší mocipáni kdysi vybrali. Než se však k samotnému hradu přes rozlehlé údolí dostaneme, stáváme se svědky opravdu nevšední události, která se již na srazech těžko kdy bude opakovat. Hrad je atraktivní místo nejen pro nás, ale posloužil i jako skvělá kulisa pro právě ukončený závod horských kol. V rámci servisu účastníkům takových závodů bývá připraveno občerstvení na trati, tzv. „bufety“ a právě kolem jednoho vede i naše trasa.

Jelikož už akce skončila, místní dobrovolníci započali s "bouráním bufetu". Nevěděli si rady se spoustou zbylého „proviantu“ a my přijeli jako na zavolání. Jejich pozvání ke stolu vyplynulo jaksi mimoděk, cyklisti jako cyklisti, nabídli nám „co hrdlo ráči“. Samozřejmě jsme se jim nezapomněli poděkovat a i když se o tom těžko někdy dozví, v tomto článku je pro tuto událost místo.

Před sebou teď máme jinou lahůdku, příkrou stráň, jenž se táhne až pod zříceninu Brníčko. Prověřila nás tedy pořádně, vlastně každého donutila po jistém čase slézt z kola, až na Pepu, ten se dostal až nahoru. Hrad Brníčko, to jsou spíše ruiny, ale stejně moc pěkné. Chvíle strávené jejich prohlídkou byly dalším hezkým momentem srazu. Nejen prostředí hradu bylo zajímavé, ale i pohledy od něj na okolí a dokonce byl odsud vidět i Praděd, což se taky cení.

A aby těch „lahůdek“ nebylo dost, přesun lesem a loukami v lokalitách mezi Šebenou, Cikánským bukem a Nedvězím, to bylo něco, po čem baží oko a duše cykloturisty. Stezka sice místa tak pro jedno kolo, ale většinou pěkně hladká a výhledy, co neměly chybu. Překrásné trasy po travnatých hřebenech ani moc neklesaly a ani prudce nestoupaly, prostě tak akorát.

Charakter cesty z úzkého chodníčku na široký se na chvíli změnil v oblasti Nedvězí, ale pod vyvýšeninu Bradlo se už dereme po úzké pěšince mezi stromy. Na samotné Bradlo se ale s koly nedostaneme, ty musíme nechat kousíček níže a zbývajících cca 100 m dojít pěšky. Bradlo působí z dálky jako nevýrazná vyvýšenina, přesto jsou z něj zajímavé a pěkné výhledy do kraje.

Do kraje, ve kterém bydlí naši dnešní průvodci trasou Ája a Mirek a který mají sježděný málem do každého zákoutí, kam se lze i nezle dostat na kole. Sjezd z Bradla nesl v sobě trošku větší špitku adrenalinu, na který došlo při zdolávání „singltracku“ po modré TZ, v délce cca 1,5 km. Chodníček, sem tam osazen do země zarostlým kamenem, vedl zpočátku mezi poměrně nízkým smrkovým porostem, později vysokým lesem, směrem do Lipinky, kde k nám připojil náš dlouholetý spoluputovník na srazech Radek.

Posléze pokračujeme do Police a Třeštiny. V Třeštině mají pěkný, fotogenický kostel a stálo za to prohlédnout si jej aspoň zvenku. Mají tu i j fajn hospůdku u známých od Áji, část z nás se zde stavila na jedno a něco malého, chutného k zakousnutí. Druhá část Cyklobandy pokračovala přímo do kempu, hlad a žízeň si nechala až na večeři.

Nedělní ráno v kempu Mohelnice bylo opět posmutnělé, čas rozloučení se nezadržitelně blížil. Atmosféře nepřidal ani celonoční déšť, který naštěstí právě v době zhotovování společné posrazové fotografie znatelně ustal. To přivítali zejména Asterix s Krtkem, jenž se rozhodli, že pojedou přes Sovinec, společně skoro až do Krnova.

To je vše o hodně, vydařeném srazu, na kterém jsme měli možnost spatřit některé milé události (Erika v očekávání), poznali několik nových tváří: ve čtvrtek hodně živou Jirkovou přítelkyni Hanku, v páteční podvečer setkání se znovu narozeným Yarisem a Milkou, v sobotu ráno nám ukázali Hrazdi rozkošného malého Hopíka, ten samý den později odpoledne se k nám trase připojil i Radek. Další nezanedbatelnou samozřejmostí, která stojí za zmínku a která není vždy automatická, ale postupem času jsme si to, díky mnoha předešlým srazům, tak vytvořili – je rozesmátá Cyklobanda po celý čas. Takže na shledanou Mohelnice, klidně v budoucnu sem opět rádi zavítáme.

Technická poznámka autora: Článek vytvořil Krtek, dle původní předlohy na svém webu. Část textů byla pozměněna, část zůstala v původní podobě. Fotografie byly vyměněny všechny.

 

 
Text neprošel jazykovou ani stylistickou korekturou.

 

Diskuse ke srazu:
O srazech a výletech

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!