: : Sraz Cyklobandy : : © Cyklobanda.com : :

Těrlicko

18. - 21. srpna 2011

Tento sraz připravili:

JanHonza, DrWatson a Krtek

 

(131128 Krtek) Letní nebo chcete - li podzimní sraz Cyklobandy dostali na starost JanHonza, Regec a Krtek, všichni bydlištěm v Havířově, tudíž bylo nasnadě, že se trasy vedly hlavně v okolí tohoto havířského města. Důvod proč právě zde, kde jsou jen a hlavně šachty, bylo právě vyvrátit tuto myšlenku, že tomu až tak není a že to může být i trošku jinak.

Valná většina Cyklobandy chodí denně kolem nich, pro ně to není nic nového, ale najde se zhruba půlka, kteří šachtu zblízka vlastně ještě pořádně neviděli a samo o sobě by je ani nenapadlo jen tak si k nějaké zajet. Teď mají příležitost „živě si je osahat“ při společné projížďce.

Druhým a ještě lepším důvodem pro umístění srazu právě sem, jsou krásné, blízké hory Beskydy a tradiční nápoj zdejšího kraje pivo Radegast, které nás bude tímto srazem provázet.

Účastníci tohoto srazu byli ubytováni v penzionu Hostinec v Zátoce (Těrlicko). Nebylo jich tak hodně jako obvykle, protože právě z Havířova je v Cyklobandě hodně silná „enkláva“ (s dvěma dětmi 8 lidiček) a ti všichni „lumpové si po večerech odskočili domů spát do vlastních postelí. Penzion se nachází v pěkném prostředí na břehu přehrady Těrlicko a skýtá záruku, že se v něm všichni budou cítit příjemně.

Srazovou trasu pro páteční sluneční den vybral JanHonza s Regecem a na první pohled se lišila od jiných srazů tím, že se plánoval podstatně brzký výjezd od penzionu a to na čas před devátou hodinou ranní. Možná to brzké vstávání pro někoho bylo zaskočení, ale v podstatě se všem povedlo vyrazit v plánovaný čas. Bylo nutno si trošku přivstat, protože v programu dnešní trasy byla i naplánovaná exkurze v nedalekém Nošovickém pivovaru Radegast a to na 10°° hodinu.

Cestou narazíme na menší překážku a to že se nám postaví „do cesty“ solidní kopec v Soběšovicích, naštěstí z každého kopce se posléze jede dolů a my si pak užíváme následní sjezdu do Dolních Domaslavic. Úsek z Domaslavic do pivovaru jsme pak jeli po rovince a znatelně rychleji, než je na nás obvyklé, neboť nám reálně hrozilo, že plánovaný začátek exkurze asi prošvihneme.

Okolnosti nám však zůstaly příznivě nakloněné a my mohli začít poznávat, jak to s tím zdejším, nejznámějším pivem vlastně chodí. První část exkurze proběhla v místnosti nedaleko vstupu do areálu. Na TV obrazovce nám byly „promítnuty“ historické záležitosti o vzniku pivovarnictví v této lokalitě a pak se již šlo do provozu. Všichni v žlutých reflexních vestách procházíme s průvodcem jednu důležitou pasáž výroby za druhou. Bohužel, fyzicky jsme provoz viděli všichni, ale výklad kvůli tlumenému hluku slyšeli jen ti nejbližší u průvodce.

Druhou kaňkou exkurze bylo to, že se nám nedostalo možnosti vidět to, na co jsme se nejvíce těšili a to na známou linku s pochodujícími tisíci láhví, jak je známe z TV obrazovky. Vybrali jsme si špatný den - pátek, to bývá sanitární den a linka musí projít očistným procesem a tak stojí a po láhvích ani památky. Na co má naopak „nárok“ každá exkurze, to je ochutnávka piva v nejvyšším patře pivovaru. Pro návštěvníky zároveň slouží jako opravdu solidní vyhlídka na široké okolí. Ochutnávka byla samozřejmě v ceně vstupného, vyhlídka zdarma. Po prohlídce se nezapomínáme vyfotit před pivovarem na památku a pokračujeme dál po cyklostezce 6174 do Nižních a Vyšních Lhot.

Někde uprostřed vsi odbočujeme vlevo na Prašivou. Zejména její spodní část tohoto úseku trasy je hodně prudká a náročná. Nahoře na Prašivé věru všichni pořádně oddechli. Na dlouhé oddechování, byť v příjemném horském prostředí s krásnou, posečenou loukou, na jejímž konci vévodil pěkný, dřevěný kostelík ale moc času nebylo.

Akorát tak si dát jedno „orosené“ a honem do bezpečí někam dolů. Z dálky se sem rychle ženou černé mraky, neklamná známky blížící se bouřky a nebo minimálně vydatné přeháňky. Mohli jsme sice v pohodě využít azylu zdejší chaty na Prašivé, do večera by se vodní smršť jistě přehnala, ale tlačí nás čas. V restaurace U Kohutky, která je asi o km po cestě níže, máme objednaný oběd. Nechceme stresovat kuchaře U Kohutky s případným ohříváním jídla a tak jedeme raději dolů hned.

Někdo zkratkou po lesní cestě, někdo delší cestou po asfaltce. „Lesníci“ dešti unikli, „asfaltoví“ byli úspěšní o poznání méně a na jejich mokrém oblečení to bylo znát.A nejen na oblečení, třeba Yarisovi až napršelo do kamery a ta mu „klekla“. Naštěstí se během obědu přeháňka opravdu prohnala někam za Beskydy a taky i ošacení na těle slušně uschlo.

Z Kohutky sjíždíme další kultovní zdejší hospodě - Harendě. Tedy kultovní hlavně pro havířovskou větev Cyklobandy a to z různých důvodů. Pro zbytek pěkná hospůdka se zajímavou hospodskou. Od Harendy si za stále se lepšícího se počasí dopřáváme neobvyklou slast a to téměř souvislý sjezd přes Dobratice, Horní Tošanovice, Hradiště až k místu ubytování u Těrlické přehrady. Jelo se klidnými bočními cestami a ani projížděné prostředí nebylo nijak nudné.

Z kopce byly pěkné výhledy na rovinku pod horami a z ní naopak zase na hory, ze kterých jsme právě sjeli. Na dostatečné vychutnání ale nebyla právě vhodná rychlost, kterou nám dovoloval sklon trasy. Díky vlhkostí nasycenému vzduchu ani nemáme nutkání zastavovat u hospůdek po cestě na občerstvení a tak jsme u penzionu v Těrlicku poměrně brzo, sluníčko ještě stále viselo vysoko na obloze.

Hrazda a Pepa časové rezervy posléze ještě využili na svezení se na prknech po vodě na zdejší atrakci - vodním lyžařském vleku a nutno říct, nevedli si špatně. Rázem byla náplň večerního posezení na terase Hostince V Zátoce daná. O lyžování na vodě, o množství pivních přepravek v pivovaru, o zítřejším putování kolem šachet – o tom všem se tam pěkně povídalo až do pozdních nočních hodin.

Sobotní ráno, opět za krásného slunečního počasí a my jsme připraveni vyrazit na trasu, od které mnozí pořádně neví, co očekávat. Mohli jsme využít blízkost hor v nedalekých Beskydech a tam „vyšmejdit“ nějakou příhodnou trasu, ale my ne, my se jedeme „kochat“ průmyslem. Kdoví, kdy zas budeme mít podobné roupy, kdy nás krásy naší vlasti na chviličku omrzí a pojedeme někam, kam cykloturisté běžně nejezdí.

A nebo právě proto. Když už to tady bylo a objevila se vůle vidět, jak to opravdu na tom "černém" Karvinsku vypadá, tak nebylo nic jednoduššího, než pověřit Krtka, aby nás tímto územím protáhl. Jezdí tudy prakticky denně a vybrat pro ilustraci ty nejošklivější místa (prostředí v blízkém hospodářském prostoru šachet) a na druhou stranu váhy také ty nejzajímavější, jistě pro něj bude hračka.

Na počátku sobotní trasy jsme si hned zkraje pěkně rozproudili krev výjezdem od přehrady k hospůdce Pacalůvka. Následně mírným sjezdem sjíždíme silnicí přes les do Horní Suché. Zde přes hlavní silnici, kolem dolu 9. Květen, zajížďku k němu si ale necháme na později. Po projetí mezi domky a poli opět na nějaký čas vjíždíme do příjemného lesa, abychom posléze vyjeli na silnici, jenž nás dovedla k nejošklivějšímu místu regionu - Dolu Karviná. Možná jsou i ošklivější, ale tohle je nejlépe volně přístupné a dá se krásně prohlédnout nadhledem ze silničního mostu hlavní silnice Ostrava – Karviná, odkud jsme měli tento důl jako na dlani. Na "nádvoří" šachty se týčily velké haldy uhlí a mnozí poprvé v životě viděli na vlastní oči, že existuje i větší kupa metráků, než před zimní sezónou odvozili do sklepa.

Akorát že do sklepa vozili uhlí hnědé a tohle je černé. Ale stejně to nebyla černá šachta doslova a do písmene. Na každičkém možném místě, kde to podmínky dovolily, rostla náletová zelená vegetace a i obloha s mráčky znatelně vylepšila celkový pohled na toto místo.

Od Dolu Karviná pokračujeme k nedalekému bývalému Dolu Gabriela, s příslibem vyhlídky na technickou památku. Ale ještě předtím se zastavujeme u kostelíka pod těžními věžemi, stejně jak to dělávali kdysi dávno horníci tohoto dolu. Ti se sem chodili pomodlit před každou svou směnou, aby si naklonili přízeň patronky horníku, Svaté Barborky. Ta jim měla zajistit šťastný, opětovný návrat ve zdraví na povrch. Nebyla to totiž věc samozřejmá a mnozí se tohoto obyčejného štěstí nedočkali.

Kaple dnes nese jméno Kostel Svatého Petra z Alkantary a pyšní se přídomkem "karvinská Pisa". Má věru proč, její náklon dnes činí 7°. Tento náklon byl zapříčiněn poddolováním, původně stála kaple o nějakých 37 metrů výše. Díky tomu, že jako základy byla použita plošná betonová deska, tak se nerozpadla podobně jako všechny okolní stavby. Někteří z nás si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je pohybovat se uvnitř nakloněného kostela a byl to zážitek nevšední. Od kostela putujeme kousíček zpátky po silnici a pak mírným hupem doprava nahoru obloučkem kolem rybníčka, jenž jej "omývá" kostelík z východní strany. Když nefouká vítr je možno zde pořídit pěkné fotografie kostela s odrazem na hladině. Dnes tohle štěstí nemáme, ale pohled to je i tak pěkný.

To samé platí i dvojici těžních věží bývalého Dolu Gabriela, ke kterým se dostáváme po opuštěné slepé silničce. Ze všech provozních budov šachty zůstalo jen maličké torzo jako právě tyto věže, zbytek byl dokonale srovnán se zemí. Pokud si lze připustit štipku sarkasmu, na druhou stranu výhled na těžní věže nic nezastírá.

Putujeme opuštěným důlním územím dál takovou zvláštní krajinou „nikoho“ k dalšímu zavřenému, bývalému Dolu Barbora. Těžní věže si nemůžeme prohlédnout tak zblízka jako v předchozím případě, kolem tohoto areálu stojí ještě plot a přímo před námi stojí vrátnice s ostražitou službou. Ptát se, zda by nás pustila dovnitř asi nemá cenu a tak si jen věže vyfotíme a přesouváme se na téměř opuštěnou čtyřproudou hlavní silnici Havířov - Karviná. Proč se i tato zdá být opuštěna, jako všechno kolem, má prozaický důvod, jenž za cca měsíc skončí. To už bude hotový most před Karvinou a budou zde opět proudit nekonečné řady aut, dnes je však provoz opravdu skoro nulový a my si to patřičně užíváme.

V Horní Suché odbočujeme z této silnice a míříme rovnou do bezprostřední blízkosti Dolu 9. Květen. I Důl 9. Květen, se blíží ke konci své životnosti, taky to už je vidět na jeho hlavní budově, pohledem ze silnice, po které jsme kolem něj jeli. Oprýskaná omítka, místy rozbitá okna, všude ohromné nánosy prachu, které se už neoplatí likvidovat a téměř nikde nikdo. Jasná známka toho, že šachty v zdejším regionu už opravdu není to co bývalo.

Jedeme kolem šachty dál, až k hlavní silnici cca 500 m a po jejím projetí se na dnešní trase dostáváme k poslední hornické symbolice Karvinska, místní havířské hospodě "U Bulače". Tam si dopřáváme první dnešní občerstvení. Z havířů se v toto sobotní dopoledne nepotkali nikoho, jenom pár důchodců. Ale hospody o víkendech všude na vesnicích mají podobný osud, lidi tam moc nechodí. My jsme svým příjezdem možná trošku „rozvířili prach“, kdoví kdy tady kdo naposledy viděl cykloturistickou „výpravu“. Pani hospodské jsme způsobili svou početnou návštěvou takovou radost, že nám nosila občerstvení až ven ke stolům.

Jedinou kaňkou bylo, že dál s námi již nepokračovali Ája s Pájou. Měli jiný program a tak do blízkých Albrechtic již jedeme bez nich. Škoda. V Albrechticích stojí za zmínku pěkný dřevěný kostel, u kterého také na chvilku zastavujeme. Od kostela nás čeká na dlouhý čas jenom stoupání, místy velice mírné, místy prudší. Naštěstí cesta vede příjemným prostředím po lesní cestě, zpočátku v bezprostřední blízkosti železniční tratě Havířov - Český Těšín, později více lesem. Nejhorší je kopec Mistřovicích, který si „pro velkou oblibu“ dáváme hned dvakrát.

Poprvé ve směru, kterým jsme k němu přijeli, tedy od motorestu Na Vyrúbané a podruhé když se na něj vracíme z druhé strany, z obědu v restauraci Monaco. K ní bylo nutno pěkný kousek sjet a bohužel s plnými žaludky se na kopec opět vrátit a ještě pokračovat dál do kopce. To bylo od Krtka kruté, takto naplánovat místo na oběd.

Z pahorků nad obcí Mistřovice jsou neobyčejně daleké rozhledy, jak na beskydskou stranu, tak i na nekonečné roviny Karvinska a značné části jižního slezského Polska. První rozhledovou zastávku si dáváme u rádio telekomunikační věže, těch se zde na různých místech vyskytuje několik. Je jasné proč, tak jako se nám nabízí výhledy v téměř 360° úhlu, tak je toto místo výhodné pro šíření signálu.

Přesunem po místní hlavní silnici se dostáváme z Mistřovic na vyhlídku v Koňákově, s prozaickým pojmenováním "Horní Dvůr. Jedná se o volně přístupnou, udržovanou louku, které slouží jako expozice soch různých autorů. Pod rouškou prohlížení soch si vychutnáváme pohled na široký hřeben Beskyd, které se před námi přes údolí rozprostírají. Ondřejník, Javorový, Lysá, to jsou jen namátkou hory, které lze odsud spatřit. Místo, kde lze sedět a jen tak se dlouho dívat. Možná by to jen chtělo někde na okraji té louky lavičku.

Nás ještě takové posezení stále ještě nečeká, máme v plánu projet v bezprostřední blízkosti kolem nejvyšší hory Karvinska - Babí hory (426 m.n.m.). Z cesty ale na vrcholek chodník cesta nevede, ale i kousek pod ním je pěkné místo, odkud je prima výhled na rozlehlé Karvinsko, nejvíce jsou pravda vidět dominantní vysoké těžní věže dolů. Pokračujeme dál do Kostelce prudkým sjezdem a stejné výškové metry musíme za chvíli dát ve výjezdu. Na Kostelci, resp. na jeho nejvyšším bodu, trůní pěkný, moc hezký kostelu. Na foto jako stvořený, což také mnozí činíme.

Z Kostelce znovu prudce sjíždíme k Těrlické přehradě, není věru mnoho cyklostezek s podobným sklonem. Kdo si chce znepříjemnit cykloturistiku nadobro, jezdí tudy výlučně směrem nahoru :-) Zanedlouho jsme na hrázi Těrlické přehrady, kousek od „domova“ a tak máme čas i na vzpomínkové foto.

Co se týče našeho cykloputování na srazu, po přejetí hráze máme před sebou již jedno krátké stoupání k Pacalůvce a následný sjezd dolů k penzionu, čímž jsme završili kilometry Těrlického srazu na plný počet.

Technická poznámka autora: Článek vytvořil Krtek, dle původní předlohy na svém webu. Část textů byla pozměněna, část zůstala v původní podobě. Fotografie byly vyměněny všechny.

 
   

 
Text neprošel jazykovou ani stylistickou korekturou.

 

Diskuse ke srazu:
O srazech a výletech

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!