sraz, tip na vylet

: : Sraz Cyklobandy : : © Cyklobanda.com : :

Lednice

4. - 8. května 2007

Tento sraz připravili:

Andy & Aleš, Yaris & Milka

 
O Lednici, ve které není zima

(Dais) Ano, vážení a milí, je to tak, jsou lednice různé: staré nebo nové, velké nebo malé, s mražákem nebo bez mražáku, funglovky nebo staré kusy, bílé nebo chromované, čisťounké nebo plné magnetek, nálepek a obrázků od dětí... no a jelikož je Cyklobanda od přírody uskupení nesmírně zvědavé, rozhodla se prozkoumat Lednici, ve které není zima. A není v ní zima i přesto, že to je Lednice plně funkční, byť stará jak Metuzalém, omšelá a přitom plná nových věcí k pokoukání, malá a přitom rozlehlá, že by se tam člověk na týden ztratil. Bylo v ní teda krapet vlhko, ale to už tak v lednicích bývá.

Příjezd jsme si naplánovali v odpoledních hodinách do kempu Apollo, kde jsme měli objednáno ubytování jak v hotelu Ric - perfektní čisťounké chatky s lednicí (a už jsme u toho), vařičem a konvicí na vodu, seskupené na malém odděleném plácku, který nám zajišťoval perfektní soukromí. Né že bychom se teda styděli, my klíďo můžem dovádět i veřejně, neb jsme jeden exot vedle druhého, skoro jak na výstavě EXOTA Olomouc - jen ty klece nám občas chybí. Ale to víte, byla tam hromada dalších lidí, my měli domácí sekanou, domácí chleba a jiné domácí mňamky a co kdyby někoho chytla mlsná a chtěl taky? Už tak nás na ty dobroty byla přesila!

Už samotný příjezd zaručoval, že to bude setkání plné dobrodružství. První zvěstí bylo to, že si pan generální rejža chtěl natočit slavnostní příjezdy všech a chtěl dojet do kempu první. To mu ale pokazila Táňa, která dojela víc než hodinu před ním. Celkem logické, když si vezmete, že to má holka nejdál, ne :o)) Možná je to tím, že po cestě nebloudila, což třeba Svačus a Janhonza říct nemůžou.

Při příjezdu do kempu nás uvítala v recepci taková veskrze hodná paní vrátná, která během jediné minuty popřela fámy o tom, že obyvatelstvo jižní Moravy je velmi vlídné přátelské... a sjela mně na tři doby prvně za to, že náš velký náčelník nedojel první, pak že nemám drobné a pak za to, že má s náma moc práce. Kdyby její pohled mohl vraždit, byly bychom všichni v dosahu pěti kilometrů od vrátnice nebožtíci. Velký dojem na ni neudělala ani Yarisova vládní limuzína, takže když začala vyhrožovat násilím na Andym a jeho vyhoštěním do křoví a současně s tím se u závory objevil pán, co s ní pracoval a měl ruku v sádře, statečně jsem ji požádala, aby si kletby schovala až na Andyho a prchla jsem do výdejny pro povlečení. Mezitím Andy dorazil a udolal ji svým profesionálním šarmem, inu roky školení v přesvědčovacích metodách nezapře. Do večera vše probíhalo v relativním klidu, pomalu jsme se sjížděli a čekali na opozdilce. Těmi byli Janhonza a Svačus, kteří si jeli ještě před příjezdem prohlídnout Mikulov, snad aby pak, až pojedem všichni, někde nezabloudili. Janhonza chtěl i při tom příjezdu všem ukázat svou pravou tvář... a jak to dopadlo, to snad uvidíte ve fotogalerii.

Po královském vyspinkání a vydatné snídani jsme se srotili na čáře, aby pan vedoucí zájezdu mohl odvelet odjezd po krásách Lednicko-Valtického areálu. Začali jsme, jak jinak, zámkem v Lednici, který nás překvapil jak svou architektonickou nádherou, tak zanedbaností a zchátralostí. Teda zvenčí, vevnitř jsme nebyli. Zato park byl nádherný a skvěle udržovaný, bohužel jsme si ho nestačili prohlédnout, protože začalo pršet. Chvíli jsme mysleli, že to budeme muset zabalit, tak jsme vybalovali pláštěnky a uvažovali o návratu do kempu, ale nakonec se ten chlap přes počasí nechal ukecat a udělalo se hezky. Mohli jsme tak nerušeně pokračovat podle Yarisova organizačního plánu. První zastávkou byl Janohrad, umělá zřícenina na břehu Dyje. Stavba fakt krásná a zajímavá, ale horké kafe ve stánku a suchý strom na druhém břehu řeky nám připadly zajímavější. Důkazem toho je posbíraných asi dvacet fotek zrcadlení na hladině a tři fotky Janohradu. Pak jsme pokračovali k Loveckému zámečku. Jeho správce, který zrovna udržoval trávník, nám dal ochotně a zdarma poučný výklad. Zámeček sám o sobě byl vcelku zajímavý (až na ty škaredé palubky ve štítu, co se někomu nepovedly), tak proč si většina lidí fotila toho psa na zahradě? Tím nemyslím pana správce! Dál jsme objeli po pohodových cestách Nový Dvůr, holá pozadí Tří Grácií, vandaly poničeného Svatého Huberta do Valtic, kde nás v báječné restauraci čekalo skvělé papu. Specialitek měli habaděj, ale my jsme se jakožto pravověrní moraváci vrhli na uzená kolena a vepřo knedlo zelo. Bylo to móóóóóc mňam. Až tak mňam, že člověk litoval, že nemá čtyři žaludky jako kráva, páč by si nejraději dal ještě nášup. S nacpanými břichy jsme s velkým funěním pokračovali na Hraniční zámek, Rybniční zámeček, Apollónův chrám a do kempu. Cesty byly příjemné a suché, jelo se nádherně. Byla to jen taková rozjížďka před následujícím dnem, kdy nás čekal soutok a kochačka, abychom něco taky viděli, než nám pot zalije oči a přes funění neuslyšíme cvrlikat místní ptactvo.

Druhý den nás čekal výlet na soutok Dyje a Moravy. Byli jsme upozorněni, že je to pustina a v okruhu dvaceti kilometrů kamkoliv není žádná hospoda, natož pak civilizace, tak jsme měli čas si to rozmyslet. Jelikož jsme povahy dobrodružné, nerozmyslel si to nikdo. Teda krom pána přes počasí, který si řekl, že bude šetřit sluníčkem a vyzkouší naše odhodlání dojet na místo určení. Snažil se, mrcha, snažil, ale neudolal nás. Měli jsme teda někteří na mále, ale člověk se zatnutými zuby, povzbuzen vidinou grogu a klobásy z udírny a za doprovodu policejní eskorty zvládne vše, i když na něm živly uplatňují pláštěnkový zákon cyklistiky. Díky, Alešku! :o)) Cesta na Soutok sice nebyla nic moc, ta pustina byla fakt pustina a pošmourné deštivé počasí jí na kráse nepřidalo, ale i přesto měla své specifické kouzlo. Inu, nejen parčíkem vedou cyklostezky. Bylo fajn poznat i trochu drsných plání, nedá se pořád jen hopsat v lese po jehličí nebo po polňačkách. Cesta ale stála za to, na soutoku nás přivítalo romantické přítmí a zvláštní ticho trojhraničí. Když jsme zmrzlí a promoklí dorazili na Pohansko, čekaly nás tam skvělé domácí klobásy, po jejichž konzumaci z nás ty nevlídné pustinné splíny padly. Který šikula nám je objednal, že by Andy? Po odpočinku jsme ujížděli domů. Ti čerstvější se stavili v Poštorné pokochat se tamním kostelem, ti zmrzlejší a unavenější sebrali poslední zbytky svých sil a jeli (opět za odborného dozoru) nejrychlejší cestou do kempu.

Třešničkou na dortu byla návštěva vinného sklípku, ze kterého máme nezapomenutelné zážitky. Moc je nebudu rozpatlávat, každopádně na stará kolena budeme mít co vyprávět vnoučatům. Máme odtud ale pár neocenitelných životních zkušeností a poznatků. Tak předně: Havířováka do sklípku na víno nenalákáte. Můžete volat a slibovat, uspějete však pouze v případě, že pod sudem najdete jednoho vychlazeného lahváče a budete hlasitě vyhrožovat, že ho mlasknete. Za druhé: ve sklípku se nevyslovuje nahlas "Ostravský kahan". Je to mocné zaklínadlo, které ze sklepmistra udělá ve vteřině běsnící monstrum, co vás sežere i s botama. Za třetí: jsou i jiné značky vín, než Müller nebo Thurgau, byť je to všechno víno bílé. Po druhém-třetím koštu stejně houby víte, co pijete, poznáte jen barvu. Za čtvrté: nelepte na strop ve sklípku cokoliv. Stravenka je nápad sice komický, tradičnější jsou však mince. Drží i mobilní telefony, ty však na podzim opadávají. Sklenky také drží, ale zase se z nich nedá pít. Je lepší zůstat u mincí, klíďo i neplatných. No a za páté: vyplatí se odcházet ze sklípku mezi posledními. Jednak bezpečně víte, že jste tam nikoho nenechali a tudíž ráno na startu budete všichni, jednak se naučíte pít víno z baterky anóbrž svítilny.

Pondělní výlet byl oproti nedělnímu ve znamení sluníčka a tepla, chlápek přes počasí to konečně vzdal a udělal nám hezky. V plánu byla Rajstna, Mikulov, pro otrlé přejezd Pálavy a návštěva Nesytu, největšího rybníku na Moravě, který jsme rozhodně nesměli vynechat. Cesta proběhla relativně v poklidu, když vypustím hnusný stoupák na Rajstnu, kde se Andy osvědčil jako bezva výtah, narušení rakouské státní hranice, kdy do ciziny nepovoleně pronikli Yaris s Filipem a hromadný vpád do Rakous, kdy jsme se celá banda spustili z Rajstny a vřítili jsme se celníkům přímo do náruče. Byli to hodní kluci, jak nás uviděli, začali se hrozně smát a pak nám zvedli závoru. Nebyli si jistí, jestli by byl doživotní nucený pohyb na prosperujícím rakouském území pro nás tím správným trestem. Se slovy "hybaj dom, děcka" nás popohnali na české území, a tak jsme bez pokuty mohli vyrazit po vinařské stezce k Mikulovu. Na mikulovské náměstí, kde nás už čekala Hanka s Helenkou, jsme dorazili krapet uondaní a přehřátí, takže z plánovaného výstupu na Kopeček nebylo nic. Jaksi nám každému stačilo dívat se na něj zespod od sklenice piva. Línější a unavenější skupinka pak odpočívala v Mikulově, prohlédla si město a zámeckou zahradu, omrkla nejmladší cyklobanditky Barborku (která absolvovala všechny trasy za tatínkem v rikše) a Martinku, která za náma dojela s rodiči autem a pak jen pěstovala blahobyt, lízala zmrzlinu nebo si dala pivko. Ta namakanější, čili šílenější skupinka nahodila ramena, že přejedou Pálavu a vyrazila na cestu. Jenže to byly jen kecy mecy mašličky, páč flám ve sklípku dostal i je a tak naši hrdinové Pálavu jen oblízli, dali si po cestě dobré papu a namířili do kempu. Mikulovská skupinka se pak vydala silnicí k Nesytu, jelikož ten se vynechat prostě nesmí a kolem Hraničního a Rybničního zámku jsme mířili taky domů. Kdo byl už moc unavený, jel po silnici rovnou do kempu, kdo si chtěl krapet zahopsat v terénu polňaček a lesa, jel na Nový Dvůr a Apollónův chrám. V kempu jsme byly obě skupinky skoro současně, pálavští simulanti dojeli do hodiny taky. Večer, už bohužel poslední, byl ve znamení fotek, ty se stahovaly a prohlížely až do půlnoci. Byla to sranda, všichni se moc těšíme na fotogalerii a video. Ovšem jak se to tentokrát bude vyrábět, to nikdo netuší, páč fotek jsou víc než tři tisícovky a videa dobré čtyři hodiny. Yaris si asi tentokrát pořádně mákne.

Úterkem sraz jaksi skončil. Ještě jsme měli individuální program, většinou prohlídku zámeckého skleníku, který je fakt nádherný, a procházku úchvatným zámeckým parkem k minaretu. Někteří jsme se tam dovezli na lodičce, ale ne že bychom byli líní, ale abychom viděli ledňáčky, kterým se zde dobře daří.

No a to to to je vše, přátelé, tády dády dády dády. Ze začátku to vypadalo, že čtyři dny budou docela dost, ale nakonec se ukázalo, že to jako vždy bylo málo. Uteklo to jako voda a nám nezbývá než se těšit na srpen do Beskyd, kde nám DrWatson, Svačus a Janhonza ukážou krásy svého kraje. Zatím musíme vydržet u fotek a u vzpomínek na to, že je i Lednice, ve které je sice trochu mokro, ale není v ní zima.

 

Diskuse o srazu:

Tlachárna, o srazech a výletech.

 

 


VŠECHNA AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA SPOLEČENSTVÍ CYKLOBANDA (podrobnosti zde)

Redakční tým webu a fóra CB najdete na Redakční stránce. Administrátora můžete kontaktovat na adrese ondrej.skara@gmail.com.

srazy setkani tipy na vylety

KRONIKA SRAZŮ

Kopřivnice, 5/10

Hory-doly 2011, 8/11

Časté dotazy - FAQ

cyklobanda cykloturistika tipy na vylety servis udrzba opravy

HLAVNÍ STRÁNKA

Kdo jsme

Výlety a společné akce

Cesta kolem světa

Velká bojovka CB

FOTOHRÁTKY

Moje galerie

Servis a údržba kol

Servisní školička

Od Vás pro Vás

DISKUSNÍ FÓRUM

Odkazy

redakce webmaster admin kontakty

Webmaster, kontakty

Autorská práva

Ikonky a bannery CB

Pošlete známým tip!